Ztrácíme svůj čas?

Poslední dobou jsem velmi přemýšlel nad dnešním „elektronickým” obdobím. Jelikož jsem vášnivý hráč počítačových her, tak můj pohled na věc by mohl být jednostranný. Pokusím se ale být objektivní a vyjadřovat se spravedlivě.

O co všechno jsme přišli?

Kam se poděla lidská zvědavost, kam se poděla touha po tom dozvídat se víc? Inu, tato touha tu stále je, ale kdo potřebuje jít do knihovny v dnešní době, kdy máme neustále po ruce mobil? Stačí vytáhnout mobil z kapsy a během pár minut se dozvíme prakticky vše co potřebujeme. Kdo potřebuje jít do lesa koukat na stromy? Většina lidí se dnes radši půjde projít do lesa ve virtuální realitě… Co když nám ujede vlak nebo autobus? Většina z nás bude naštvaná že musí čekat na příští spoj dalších deset nebo patnáct minut. Moje otázka tedy zní, co když ten přístroji u sebe mít nebudeme? Co když vlak nepřijede? Co když nepůjde elektřina? Většina z nás zůstane sedět a nebude vědět co se sebou dělat…

Problém nás všech…

Ve školách dnes učíme děti znát odpovědi, ale neklást otázky, stěžujeme si, že nám škola zabírá moc času, ale co bychom se svým časem dělali? Kdo z nás by se šel projít do lesa? Kdo z nás by šel do ZOO nebo do kina, či si jen popovídat s rodinou?

Elektronika nás od sebe odcizila, radši než si číst knihu, projíždíme sociální sítě a zabíjíme nám daný čas na této planetě. Vymlouváme se na omezené možnosti, či špatné podmínky, ale žijeme jen jednou, a tak žijme každý den, jako by byl náš poslední, objevujme věci, místa, lidi. Naučme se ovládat elektroniku a svůj čas a nenechme se ovládat jimi.

Nedá se říct, že by elektronika byla jen špatná, ale měla by se používat s rozvahou.

Za posledních šest let mého života jsem strávil spoustu času hraním na počítači a čtením knih, přečet jsem jich stovky možná i blízko k tisíci a přesto mě nikdy neomrzely.

Hrál jsem s lidmi ze spousty různých zemí a poznal spoustu nových věcí, ale také jsem o spoustu věcí přišel. Říkám, že mám rád bouřky a déšť, ale kolikrát jsem se šel ven projít, když pršelo nebo byla bouřka? Víc než pětkrát to určitě nebylo... A jak dospívám, stále víc si to uvědomuji, ztrácím čas špatnou náladou kvůli maličkostem... A neužívám si to, že mi je sedmnáct a nemusím řešit problémy svých rodičů nebo prarodičů. Máme tolik možností a šancí žít, tak toho využijme. Nechme mobily doma a jeďme do školy povídat si z očí do očí, važme si času, který máme a stravme ho s ostatními.

Ve světě je tolik příběhů a věcí které si můžeme poslechnout či vidět, stačí jen zvednout hlavu od obrazovky.

Karel Šíma