Zranitelnost
Když je člověk ztracený,
snaží se najít cestu zpět.
Jenže se mu nedaří.
Stále neví, jak má uspět.
Pokouší se odpovědět na vlastní otázky,
na které ani nechce znát odpověď.
Má z toho v hlavě jen velké zmatky,
Ale tak moc si přeje znát svou vlastní zpověď.
Osud si s ním zahrává,
on ví, že smrt ho nemine.
Jenže on jí jen tak zamává
a strach ho rychle pomine.
Nechce už dál být na tomhle světě.
Už nechce být dál nemilován.
Jenže jak má být zase šťastný,
když srdcem mu šíp byl prorván?
Snaží se vzít osud do vlastních rukou,
ukázat, že není nikdo,
kdo by si jen tak mávl kouzelnou hůlkou
a dělal by si s ním, co chtěl.
Už ho to nebaví,
do prázdna už dál nechce křičet.
Rozhodne se, že se na vlastní nohy postaví
a už nebude jen dál mlčet.
Najednou se cítí plný života,
už ho netrápí ta velká prázdnota.
Pak ženu svých snů potká, usměje se na něj
a v ten moment, probudí v něm novou naděj.
Už má zase nad kým snít,
už má zase pro koho žít.
Jeho srdce se naplnilo něčím velkým,
láska je pocitem nepřekonatelným.
Barbora Bochňáková
