ŽRALOCI: ZRŮDY, NEBO OCHRÁNCI?
JAKO Z ČELISTÍ
Žraloci. Ve většině lidí budí strach, hrůzu, někdy nenávist. Ve společnosti panuje, co se těchto predátorů týče, jednotvárný názor. Ten podnítily knihy a filmy, jež žraloky vystihují jako mutanty v mnohonásobných velikostech, co sežerou vše v okruhu několika set metrů, od plavce přes člun až po vrtulník, který letí nad hladinou.
Naprostý opak je však pravdou. Koho by napadlo, že ročně se více lidí zabije na židli nebo je o život připraví úder blesku, než kolik je napadeno žralokem? V roce 1996 se v USA zranilo na toaletách 11 tisíc lidí, po setkání se žralokem pouhých 13.
Ať už je máte rádi, nebo ne, žraloci jsou nezbytní k fungování oceánů a celého potravního řetězce. Navíc se z části živí zraněnými, nemocnými či mrtvými rybami, takže prakticky „uklízejí“ oceán.
MÝLKA V JÍDELNÍČKU
Žraloci mají dokonale uzpůsobené smysly, jež ale samozřejmě nejsou stavěné na člověka. Je to neznámý objekt, který se pak snaží v rámci svých možností rozpoznat. Člověk navíc v jeho blízkosti reaguje tak, že ho vyděsí. Žraloci nemají příliš vyvinutý zrak, vidí černobíle a zvlášť špatně proti světlu. Může se tak stát, že si člověka, především surfaře a potápěče, spletou se svou běžnou potravou – například lachtanem. Týká se to především surfařů, protože potápěči, kteří žraloky vyhledávají úmyslně, většinou vědí, jak se správně zachovat.
Rozhodně se žraloci lidmi neživí, stává se jen vzácně, že by žralok člověka pozřel. Pokud na něj zaútočí, v drtivé většině případů ho po „ochutnání“ nechá být. Jako potrava člověk neodpovídá ani velikostně – většina žraloků dorůstá délky kolem tří, vzácněji až pěti metrů. Větší jedinci jsou spíše vzácností.
PREDÁTOR, NEBO OBĚŤ?
Žraloci patří k nejstarším druhům na Zemi, přisuzuje se jim stáří 400 milionů let.
A teď jsou, i přes svou dokonalou anatomii, velikost a čelist uzpůsobenou k zabíjení, ohrožení a 90 % jejich populace z oceánů zmizelo. Každý rok se tisíce žraloků chytí do rybářských sítí rozmístěných po pobřeží aurčených pro jiné ryby. To ale není hlavní nebezpečí. Bez jejich ploutví se neobejde tradiční asijská specialita – polévka, jejíž hlavní složkou jsou právě ploutve těchto paryb. Žralokům jsou uřezávány zaživa a jejich trup končí zpět ve vodě, kde umírají pomalou, trýznivou smrtí. Jejich maso se přitom špatně zpracovává a nemá téměř žádnou chuť. Proto se polévka musí dochucovat kuřecím.
STRÁŽCI OCEÁNŮ
Dnes už se o tento problém zajímá více organizací a stále přibývá lidí, kteří žraloky přes jejich špatnou pověst obdivují, potápějí se s nimi a snaží se tyto tvory pochopit a chránit. Právě pochopení je to nejdůležitější, protože toho o nich víme ještě stále velmi málo.
Nejdřív ale společnost bude muset změnit postoj, který vůči těmto predátorům tak dlouho chová. Čím více žraloků skončí na talíři, tím větší dopad to může mít, a to nejen na oceány.
Zuzana Rejmonová
