Život mezi tampóny - Kapitola 3. U nás dělají mužské práce ženy!
Máme chalupu nebo spíše statek se zahradami, jejichž rozloha činí přibližně tři tisíce metrů čtverečních. O jejich krásu pečuje maminka, která si vybudovala záhony růži, lilií, skalky, bylinkový záhon, záhony se zeleninou, jahodami, bramborami, vlastně vše, co si dovedete na zahradě představit. Jistě si také dovedete představit, jakou práci to obnáší. A co teprve pod tatínkovým vedením…
V neděli v osm hodin zvolá: „Je ráno, holky, vstávejte!“ Nechápe, že neděle je od slova nedělání, takže se nic nedělá, a tak nás vyšle pracovat. „Holky, je potřeba okopat záhony, tak běžte a já mezitím uvařím.“ Co nám tedy zbývá… Okopeme zahrádky, v půl dvanácté přijde, řekne nám, jak jsme šikovné a že máme jít obědvat. Ale co tragického se stalo… „U plotu byly slunečnice, nevykopaly jste je, že ne?“ „Jak jsme měly vědět, že sis je tam zase nasázel?“ „Vždycky je tam dávám.“ Ano, vždycky je dává všude. Jediná tatínkova kytka, kterou sám nasázel, a my mu ji vykopeme. Ach jo, teď už nebude dělat raději vůbec nic.
Jako ve školce – po obědě spánek
Po obědě je zmožen dopoledním vařením, a tak následuje hodinový „šlofíček“. Až se vyspinká, tak se z křesílka zvedne a zvolá: „Jde se pracovat!“ Vezme si hrábě a jde hrabat listí. Celé otrávené se také zvedneme a jdeme mu pomoci. Zaúkoluje nás, abychom věděly, jak to máme hrabat, kam listí máme naložit a odvést. Poté, co nám vysvětlí a předvede, jak danou práci máme vykonat, si najednou vzpomene, že musí dát krmení ptákům, natřít lavičku či uklidit v dílně. Hlavně nedělat nic náročného…
Práce na zahradě - fotografování
Po práci, opět celý vyčerpaný, si nalije červené vínko a posadí se na zápraží na lavičku. Musí si odpočinout… To už mé nervy začínají bobtnat, jelikož mám hrábě v ruce a pot na čele. Přesto to završí až o chvíli později. Vezme si do rukou foťák a začne nás fotit, abychom měly památku. Ne, není to divné, jsme jak Japonci, takže fotografie putují po celé Hujerovic rodině a tatínkovy ženy jsou vždy zdokumentované při práci. je zajímavé, že tatínek nikdy.
Když pochopí, že nám to nejspíš vadí, obratem se začne dotazovat, jestli něco nepotřebujeme. Jak milé… Sekáme trávu, tak běhá za námi a nosí nám pivo, češeme jablka, tak je nosí nakrájené, hrabeme listí a on mezitím připravuje svačinky. Zajímavá pomoc.
Na konci náročného dne si vyposlechneme několik vět typu „Jsem celý uťapkaný“. Chudák náš tatínek. Zmohl ho support pro své holčičky. Nedivím se, máme opravdu velké zahrady, má opravdu hodně dcer, takže oběhat všechny se svačinou a pivem nějakou tu práci dá.
I tak ho máme rádi
Jedno se mu musí přesto nechat – dokáže zorganizovat celou rodinu. Proto jsme týdny bez maminky ve zdraví zvládli a dům i zahrady také. I maminka naše telefony zvládla, ale co teprve příchod domů…
Zdeňka Kopecká
