Život mezi tampóny - Kapitola 1. Nechci být sám
Můj táta má pět dcer. Už jenom jeho soužití s námi si zaslouží speciální ocenění. A co teprve, když se maminka zraní a na tátu připadnou všechny povinnosti – to teprve začíná pořádná komedie.
Abych vám svého tatínka přiblížila, něco vám o něm povyprávím. Před dvěma roky si táta uvědomil, že žít v domě s tolika ženami už nezvládá. Proto přišel s úžasným nápadem – pořídíme si kocoura! Rodinka si vybrala krásného britského papírového kocoura, za kterého byl táta unešený, a tak za něj neváhal zaplatit 10 tisíc a odvést si ho domů. Aneb ať žije papírový kocour Bugi, který má rodokmen vypracovanější a delší než kdejaký člověk.
Tak přišel do naší rodiny pan Bugouš
Konečně má taťka parťáka ve svém ženském světě. Samozřejmě že se z nich stala nerozlučná dvojka a dnes bez sebe neudělají ani krok. Každý víkend ho převáží na chalupu, aby Bugi jel na výlet. Tak spolu žijí, vaří, spí… Po tolika letech už potřeboval někoho, kdo mu nebude odmlouvat, kdo se s ním nebude věčně hádat, kdo s ním nebude řešit ženské problémy. Proto není divu, že když přijde domů, hned jde za kocourem a už to jede. „Tak jak se máš Pišišvore?“ (Ano, Pišišvor, takhle nám pokřtil kocoura.) „Jaký jsi měl den? Půjdeme uvařit, vyčistit akvárko…“ Takhle to pokračuje celý večer. Kocour ví vše. Když někdo přijde domů, nikdy se neptá mámy nebo ségry, kde je táta, ale vždy jdeme za kocourem, protože ten má o všem přehled.
Tohle nedělej!
Bugínek má konzervičky, speciální granule, nakoupila se mu škrabátka na drápky, je o něj tedy nádherně postaráno. Ale jednou to taťka přeci jen přehnal… „Koupil jsem Bugimu nějaké šampóny, tak prosím přeber koupelnu a vyházej, co tam není potřeba.“ Ne, nedělám si srandu, tohle mi opravdu řekl! Mně! Koupelna je můj revír. Samozřejmě, že chlap nemůže pochopit, že ženská šest druhů šampónů, pět sprchových gelů, několik tělových peelingů a krémů po holení prostě potřebuje!
Nejsem vyloženě metrosexuál, ale pravdou je, že až moc pečuji o svůj vzhled. Tak třeba vždycky, když někde potkám hřeben, ho hned využiji. Na skříni u televize míváme už řadu let položený hřeben, který jsme všichni používali, a tak jsem v tom nadále pokračovala… Jednou si sedím v obýváku a táta „Pojď Bugi, jdeme tě učesat“ a držel v ruce ten hřeben, kterým si řadu let češu vlasy. S vytřeštěnýma očima jsem na něj koukala a opravdu vzal Bugiho do náruče, začal ho česat a na hřeben se nabalily tisíce chlupů…
K obědu kocourova konzerva
Táta s mámou museli odjet na víkend pryč a nechat Bugiho doma. Přišel za mnou a říká mi: „Zdendo, nakoupil jsem Bugimu na víkend kapsičky, tady má hovězí a kuřecí, pak jsem mu koupil konzervičky, tuhle má nejraději, tak mu ji dej jen za odměnu, a taky paštičky, ale ty moc rád nemá, tak ty mu spíš nedávej.“ „Dobře tati a koupil jsi něco k jídlu i nám?“ „No, to už jsem nezvládl, tak si skočte nakoupit…“
A takhle funguje tatínkova starost. Jak jste asi pochopili, ženskému světu se moc nepřiblížil, zato svému parťákovi velice. Teď nás čeká dlouhá doba bez maminky, tak vám průběžně povyprávím, jak se tatínkova péče a pozornost dokázala či nedokázala obrátit od kocoura k ženským.
Zdeňka Kopecká
