Za zavřenými dveřmi hotelu
Za zavřenými dveřmi hotelu
O letních prázdninách jsem měla tu čest stát se na měsíc součástí jednoho nejmenovaného velkého a známého hotelu ve Špindlerově mlýně. Bylo zajímavé sledovat za zavřenými dveřmi, jak takový horský hotel funguje. Pojďme tedy spolu nahlédnout, jak takový hotel vlastně vypadá z pohledu zaměstnance.
Tam, kde se vaří sny
Klient hotelové restaurace ani nemůže vědět, jak obtížné je dodat mu jeho vytoužený pokrm, protože to je i účel.
Číšníci vstávají brzy ráno, ab prostřeli stoly a nachystali snídani. Často si musejí připravit stoly již v noci po večeři, protože když přijede na dvě stě hostů, kteří očekávají svou polopenzi včas, tak prostě není možné vše stihnout ráno. Na snídani sice není třeba kuchařů, ale ti musejí být v kuchyni stejně jako číšníci, protože už od rána připravují oběd a večeři.
Oběd naštěstí není tak obtížný, protože většina hostů odjíždí na výlety, a tak je příprava oběda jen taková generálka na večeři, která je zlatým hřebem dne. Hosté mají k dispozici bufet: řecký, italský, český, orient či gril. Kuchaři a jejich asistenti musejí vše pečlivě připravit a nejdůležitější je jejich souhra. Ta bývá hlavním kamenem úrazu, protože dát dohromady tým, který vaří jako o život, spí pár hodin denně a nemá ponorkovou nemoc, je skoro nemožné.
Za jediný měsíc, co jsem zde pracovala, se proto kuchařská skupina několikrát obměnila, ale vždycky se nějak povedlo dodat večeři celkem včas a se skvělou chutí. Vše podtrhoval speciální výstup šéfkuchaře, který pro hosty připravoval jídlo přímo před jejich očima. Při italském bufetu to byly pizzy podle chuti strávníků, jindy griloval různé druhy masa a při „orientu“ chystal kebab a gyros.
Dělníci vaší spokojenosti
Po svém měsíčním působení jsem si uvědomila, jak moc nezbytní jsou v hotelu správci objektu, kteří se starají o to, aby vše fungovalo. Bylo jich hned několik, navíc měli k ruce další asistenty, a všichni se ve dne i v noci starali o to, aby hotel unesl nápor hostů a jejich rozjařených dětí, které každou chvíli něco zničily. Několikrát jsem musela správce zavolat, aby pomohl také mě, a byla jsem velmi překvapená, jak to všechno funguje. Každý správce u sebe má vysílačku, přes kterou se mu lze dovolat.
Centrála této vysílačkové sítě sídlí na recepci, odkud recepční řídí celý hotel. Pokud se něco porouchá, recepční řeší celou situaci a zajišťuje všechny koncové články, které se postarají o odstranění problémů. Takový recepční v hotelu funguje prakticky stejně jako dispečer na tísňové lince a jeho práce je nesmírně důležitá. Na recepci sedí dva lidé kvůli tomu, aby vždy mohl být alespoň jeden přítomen, když si jeden musí odskočit nebo kdyby se mu snad něco přihodilo. V tuhle chvíli hotel začíná připomínat válku a ona to opravdu válka je, protože všichni jedou „na max“ (slangový výraz používaný v hotelu s velkou oblibou). Vítězstvím je, když si mohou jít na pár hodin lehnout, aby pak mohli zase vstát a s úsměvem se starat o hosty.
Nejvíce viditelná práce je úkolem pro nejméně spatřitelné zaměstnankyně hotelu a těmi jsou pokojské, které se den co den starají o to, aby současní hosté měli čisté pokoje a ti noví převzali ty své s hezky ustlanými postelemi. Vstávají ještě dříve než ostatní a chodí spát ještě později, často také musejí mít volno navíc, protože tohle tempo se prostě nedá vydržet.
Peníze až na prvním místě
Nezbytnou součástí hotelu jsou peníze a teď nemám na mysli ty, které vydělává majitel hotelu, ale ty, které se musejí do hotelu investovat. Vzhledem k tomu, že během dne hotelovým účetnictvím protečou statisíce, je naprosto stěžejním bodem správná administrativa. Musí být naprosto jasné, kolik bude den provozu hotelu stát, protože se musejí nakoupit veškeré potraviny, vybavení a také musí zbýt na výplaty. Všechno to znamená hodně matematiky, nervů, hádek, ale výsledkem je dobře fungující hotel, kde je host spokojený a ani si nevšimne všech těch sporů v pozadí hotelu, které jsou mimochodem na denním pořádku. Peníze se také každý den musejí z hotelu svážet do trezoru a tento svoz je vrcholem dne, protože od této chvíle běží všechno zase nanovo.
Zajistit, aby hotel dobře fungoval, je nesmírně složitá věc a také opravdu únavná. Musím přiznat, že jsem si nemyslela, že je celý provoz hotelu tak o nervy. Všichni zaměstnanci musejí odevzdat své maximum, což je nesmírně obtížné, když to takhle jde stále dokola, dlouhé dny za sebou. Na základě své osobní zkušenosti už vím, že si všichni zaslouží obrovskou poklonu, pokud svou práci dělají skutečně poctivě.
Kristýna Lapková
