Wolverine tasí drápy... naposled

V březnu měl premiéru film „Logan: Wolverine“. Akční thriller se supehrdinskou tématikou navazuje na snímky filmového vesmíru X-menů. Loučí se v ní jak postava Wolverina, tak i Profesora X. Film je přístupný až od patnácti, což vzhledem ke koncentraci násilí a vulgarit není až tak překvapivé.

Cílovou skupinou filmu jsou především fanoušci žánru a snímek se tím rozhodně nijak netají. Dokáže však zaujmout i publikum, které jinak filmům o superhrdinech nějak zvlášť neholduje. Snímek je totiž vystavěný tak, že by se bez superschopností v podstatě obešel. Nikoliv že by snad byly ve filmu nadbytečné, ale není na ně kladen příliš velký důraz.

Hlavní postavou je Logan (Hugh Jackman), jehož dřívější regenerační schopnost postupně slábne. Nemá nikoho, na koho by se mohl spolehnout, z jeho přátel – X-menů – přežívá jen Charles Xavier neboli Profesor X (Patrick Stewart). Ten ovšem trpí vážným onemocněním mozku, ztrácí vzpomínky a dostává záchvaty, při kterých ohrožuje nejenom sebe, ale i lidi okolo sebe. Společně se skrývají, jejich útočiště je však prozrazeno, když se k nim připojí Laura (Dafne Keen), dívka se stejnými schopnostmi jako Logan, kterou kdosi pronásleduje.

Všichni tři hlavní herci podávají v tomto filmu skvělý výkon, obzvláště pak dvanáctiletá představitelka Laury. Kamera se při akci drží při zemi, což podtrhuje syrovost děje. Násilí je v tomto filmu opravdu hodně, nijak ho však neopěvuje. Naopak ukazuje smrtelnost postav, a přestože víme, že Logan má sebeuzdravující schopnosti, musíme se o něj bát. Příběhu by se sice dalo vytknout, že je příliš jednoduchý, na druhou stranu právě v této přímočarosti je jeho síla. V tomhle filmu je všechno takové, jaké to je, bez vytáček: násilí je opravdu násilí, beznaděj je vážně beznaděj, smrt je skutečně konečná... a to vše podtrhává depresivní až žalostnou atmosféru filmu.

Fanoušci, kteří se na „Logana“ těšili, od něho čekali hodně: rozlučku dvou nejlegendárnějších postav celého univerza; špinavou brutální akci, která nebude odvracet pohled, kdykoliv bude potřeba někomu setnout hlavu; hláškující drsňáky. A to vše jsme také dostali. Depresivní, emocionálně nabité a inteligentní drama které má šanci zaujmout i zralejší a filmově zkušenější publikum.

Eliáš Bíca