William Othello: Shakespeare
V sobotu za mnou přišla kamarádka: „Naty, nechtěla bys jít večer na Othella do Staváče?“ Řekla jsem si proč ne, vždyť Othella mám v maturitní četbě, to se bude hodit…
„Ať je to dobové, ať je to dobové!“
Othella jsem viděla minulý rok ve zpracování Divadla pod Palmovkou, které bylo laděné do současné doby a kostýmy a kulisy působily vzhledem k dobovým dialogům jako pěst na oko. Z tohoto důvodu jsem se modlila ke všem bohům, na které jsem si byla schopná vzpomenout, aby představení v režii Daniela Špinara bylo v Shakespearovské době. Nebylo. Ale mně to překvapivě nevadilo…
Zasazení příběhu bylo v nejlepší éře všech dob, v době bujarých večírků, Velkého Gatsbyho a jazzu – tedy ve 20. letech. Veškeré kostýmy a líčení proto byly nádherné a elegantní. Příjemně mě překvapilo, že Othello nebyl nabarvený na černo, což občas může působit trošku komicky, protože se make-up s postupujícím časem rozpíjí a každý, koho se Othello dotkne (zejména pak Desdemona), je také obarvený. Naopak, v tomto provedení měli všichni ostatní o pár tónu světlejší pleť, takže Othello působil tmavší.
Nevděčnost tragédie
Scéna byla sice jednoduchá – zdobilo ji jen pár rekvizit, i přesto bylo její rozvržení geniální. Kulisy se neměnily, neustále jsme měli na očích kajutu válečné lodi vpředu a vojenskou střelnici, oddělenou průhlednou stěnou, vzadu.
Tragikomický šašek na vozíku (Jana Boušková) vyprávějící xenofobní vtipy scénu jen skvěle dokresloval. Vtipy sice svým způsobem pobavily, ale zároveň mi z nich, v kontextu celé hry, běhal mráz po zádech.
Herecké výkony byly neuvěřitelně uvěřitelné. Opravdu, myslím , že už nebudu nikdy schopná koukat se na film s Davidem Prachařem (Jago), aniž bych ho na plátně propalovala pohledem. Skutečně exceloval. Pro herce je nesmírně těžké být na scéně sám, bez výrazných rekvizit či nějakého pohybu. Ale právě Prachař to zvládl s nadlidskou lehkostí, jen on sám, sedící na sedačce a mluvící o svém plánu jak zničit Othella, a celé divadlo ani nedutalo, jak mu viselo na rtech.
Igor Orozovič v roli Cassia, Magdalena Borová jako Desdemona či Othello Karel Dobrý? Nic z jejich výkonu nepropadlo patetičnosti a kýči, jak se občas u hysterických scén stává, ale každý jemný odstín měnící se atmosféry hry podali zcela realisticky.
Po skončení představení jsem se uvědomila, jak nevděčné jsou pro herce tragédie – po zatažení opony jsem totiž zůstala naprosto opařená, že jsem nebyla schopná ani standing ovation, ačkoli jsem velmi chtěla, a pouze jsem seděla a ze všech sil se snažila přimět alespoň k potlesku…
Natálie Nehasilová
