Vyšťavení otroci

Vyšťavení otroci

Přicházíte do otevřené svatyně. Zářící svatostánek plný ovoce, zeleniny, božského jídla a ďáblova pokušení. A na vaše chuťové pohárky padají všemožné libé chutě, které se vám odrazí do tváře, a vy se pak smějete na celé kolo. To je ten (údajný) ráj. „Toto je UGO!“ Profláknutá salaterie. Plná čerstvého ovocíčka a zeleninky, jablíček, pomerančíků, kukuřiček, mrkviček a ťuťu ňuňu, hami papi.

No prostě, když si v UGU něco objednáte, cítíte tu čerstvost na svém rozmazleném jazýčku. Ale víte vy vůbec, co se skrývá za záclonou nádhery vymazlených delikates a podobných serepetiček? Utrpení, bolest, řezné rány, pot, křeče, dehydratace, hladovění a mnoho dalších hrůzostrašných přepracovaností. Jsem toho součástí. Jsem přímá spojka mezi pekelným kotlem a Zemí.

Malí oranžoví oplzlí hajzlíci

Ráno se s vyplazeným jazykem nestíhajíc přivalím do dveří a bleskurychle na sebe navleču pracovní mundůr. A jdu na to. Jdu čelit všem těm vysmátým a hladovým lidem. „AAAA, nemáme pomeranče!“ zakřičím a málem mě klepne pepka. Pomeranče jsou totiž jednou ze základních složek všech ovocných šťáv a koktejlů. Tak běhám, zmatkuju a hlavně sprintuju s nožem po oranžových slupkách těch dotěrných slizkých pomerančů. Pak přijdou lidé, každý si objedná zhruba dvě šťávy z pomeranče do půl litru a zas jsou všichni ti oranžoví pitomečci pryč. Což znamená další loupání a další bědování, naříkání, hekání a spoustu jiného zvukového obohacení.

No katastrofa katastrofální

A pak se říznu nožem do prstu a do odšťavňovače rvu kvůli další objednané šťávě kilo limetek a citrónů, což znamená „sssssssssssss-“ neboli pokřivený obličej a cezení vzduchu mezi zuby. Ta úžasná kyselá limetka se tak nenápadně otře o rozseklý prst a ono to tak nenuceně zničí celý váš nucený veselý výraz, který jste dostali předepsaný v pravidlech chování v UGOVĚ salaterii. Všechno se na vás sype a najednou nalévám polévky. Opařím si všech deset prstů, rozleju polévku všude po pultu a nekonečně se pak všem (opravdu moc vítaným) zákazníkům omlouvám. Ale já vím, že to ty chutě dělají schválně. Jsou spiknuté proti mně a mému odpočinku. Jenže já se jich nebojím, protože výplata je nablízku a výpověď ještě blíž. Ale chci tím říct: „Choďte do UGA co nejvíc, ať mi ten čas rychle utíká!“

Karolína Šerpánová