Veletržní džungle

Moje teta mě coby jedna z vystavovatelek na letošním ročníku veletrhu cestovního ruchu Holiday World poprosila o pomoc, a tak jsem samozřejmě neváhala, jelikož to nemělo být nic složitého. Moje práce spočívala v něčem mezi hosteskou, asistentkou a nosičkou kafe. Jediné, co ten den bylo těžké, bylo vstát ráno z postele.

Propisky nad zlato

Letos jsem se tedy podobného veletrhu poprvé zúčastnila nikoliv jen z pozice diváka. A musím říct, že jsem se tam cítila jako v džungli. Navenek se všichni usmívají a přetvařují, ale pak si házejí klacky pod nohy. Pracovat v takovém prostředí nebylo úplně příjemné. Konkurence velká, napětí bylo cítit ve vzduchu a všichni se přetahovali o každého klienta. I když si nejsem jistá, jestli zrovna z tohoto pohledu bylo o co stát. Přestože vstupné činilo kolem 600 korun, někteří lidé na mě spíše působili, jako by byli z nižší sociální vrstvy. Spousta z nich jen chodila od stánku ke stánku a nabírala si do kapes vše od bonbonů až po reklamní propisky. Zlatá česká povaha.

Ranní ptáče dál (ne)doskáče

Já ten den taky nebyla zrovna v kondici, protože jsme večer před tím měli maturitní ples a after party. Asi si to umíte živě představit. Nicméně jsem byla opravdu překvapená z toho, jaké banální věci dokáží někteří lidé řešit. Například že vlajka na jednom stánku visela vodorovně, i když by podle dotyčné měla viset svisle, a tak dále. Připadala jsem si spíš jako mezi dětmi na pískovišti, a ne mezi dospělými, z nichž někteří vlastní největší cestovní kanceláře v Česku. Ale jak se říká, každá zkušenost dobrá – měla jsem možnost zase trochu nahlédnout do „dospěláckého“ světa a zjistit, že vlastně není moc o co stát.

Kateřina Kaňovská