Už prosím ne!
Pomalu končí zima a jaro míří mezi regály. Proto není divu, že ženský mozek začíná pracovat na plné obrátky – kraťasy, sukně, šatičky, plavečky, to všechno v následujících měsících pohltí náš mozek. Přiznám se, nejsem jiná.
Šla jsem po Praze a hezká paní mi do ruky vrazila letáček. Na křiklavě růžovém papíře stálo: Rychlé hubnutí je tady, stačí cvíčení 3x týdně, 30 minut denně. Ne, vůbec mě to nezarazilo, jsem pro tvůrce manipulativních reklam cílová skupina, takže jsem se hned začetla dále. Dozvěděla jsem se, že se jedná o fitko pouze pro ženy a první trénink je zdarma. Samozřejmě, že jsem hned první trénink vyzkoušela, protože i já jsem žena, která si zimní zásoby nechce schovávat na horší časy…
Vždy vybavená
Znám z filmů, že když ženy chodí do fitka, tak mají sportovní soupravu, speciální lahev, boty a tašku. Rozhodla jsem se, že to vezmu zodpovědně a oblečení do fitka si pořídím. Tašku jsem si hned vybrala, lahev také, ale se soupravou jsem měla problém. Proto jsem si koupila sportovní tričko a kraťasy – v té chvíli mi nedošlo, že pokaždé, když půjdu do fitka, tak si budu muset oholit nohy.
Modelka krásy
Nakoupené oblečení jsem měla, a tak jsem mohla vyrazit na první trénink. Na recepci mě uvítala mladá vysportovaná slečna, která se mi hned zalíbila. Po chvíli jsem se podívala za sebe a uviděla desítky padesátiletých dam, které si zapomněly doma dech, a tak jen vzlykají a jedna druhé říkají „proč já na stará kolena tak trpím“. Nenechala jsem se rozhodit a šla se do šatny převléci. Tam jsem narazila na zbylé dámy, které probíraly, jaké vyhlazovací krémy na vrásky používájí. V té chvíli jsem si přišla jako modelka krásy, protože moji mladou postavu sjížděly lehce nenávistným pohledem.
A pak to začalo
Běžíme, přidáváme, ještě více, makáme… Po prvním tréninku moje tvářičky zrůžověly nadšením a plná energie a dobrého pocitu jsem odcházela do šatny. Rozhodla jsem se tedy, že si pořídím ve fitku členství. Členství šlo zařídit pouze na šest měsíců, ale já plná pozitivního naladění jsem vytáhla kreditku, zaplatila pět tisíc a nebylo cesty zpět. Nečekala jsem, že další ráno budu tak hořce litovat. Ležela jsem v posteli a nohy nebyly schopné poslouchat moje rozkazy. Celá bez síly jsem si představila, jak cvičím šest měsíců a sama sobě jsem se musela zasmát.
O dva dny později jsem si řekla, že když jsem ty peníze zaplatila, tak tam chodit budu. Zvládla jsem se do fitka dobelhat a s obdivem jsem pozdravila postarší dámy. Při cvičení jsem hypnotizovala tikající se hodiny a přemlouvala je, ať se zrychlí.
Jídlo, jídlo a zase jídlo
Takhle válčím už nějakou dobu, i když je to lehce bezvýznamné, protože knedlo vepřo zelo prostě miluji. Jednou jsem dostala bláznivý nápad – viděla jsem ve fitku reklamu na „Krabičkovou dietu“. To bych nebyla já, abych to nevyzkoušela. Přivezli mi pět krabiček. Moje první otázka byla „To je pouze jedno jídlo?“ Pán na mě zmateně koukal a odpověděl „Ne slečno, to máte pět jídel na celý den“. Hlasitě jsem se zasmála, slušne poděkovala a další den si pochutnala na obědě za třista korun…
A tak začal můj příběh na téma ženské šílenství. Čeká mě ještě pět měsíců, tak až dojdu k cíli (jestli vůbec), zase vám o tom něco napíši.
Zdeňka Kopecká
