Střet Generací v Česku

STŘET GENERACÍ V ČESKU (z pohledu exempláře z generace Z)

Drzí, neurvalí, věčně přilepení na mobilních telefonech, tabletech a jiných technických vymoženostech. Individualističtí rozmazlenci a provokatéři bez sociálního života. Takoví jsme my, generace Z.

Nebo nejsme?

Mě osobně poznamenala skutečnost, že jsem byla odmalička vychovávána všemi generacemi předcházejícími tu mou. Setkala jsem se s nekompromisními názory svých prarodičů i s mnohem větším pochopením ze strany starší sestry, která se mi snaží vyjít vstříc. Jaká jsem tedy já? Jsem kombinací všeho, vlivem výchovy i díky své nedůvěřivosti k zařazování lidí do škatulek.

A čím to tedy je, že se generace střetávají a neshodnou se?

Doba se neúprosně mění, technologie se zdokonaluje, odbourávají se společenská tabu a internet nám poskytuje stále více informací. A pro starší generace je většinou těžké se na tyto změny adaptovat. (Zdůrazňuji slovo většinou, abych také nikoho „neškatulkovala“. Například moje babička je na svůj věk velmi pokroková.)

Přesto se ovšem setkávám s nepochopením ze strany starších. Nemají všeobecné povědomí třeba o psychických poruchách, se kterými kolikrát bojují i jejich nejbližší. Nejednou jsem se setkala s tvrzeními, že dříve nikdo takové nemoci neměl. Psychické poruchy tu ale bohužel byly, jsou a budou. Jen se dříve o takových věcech nemluvilo tolik a nepřikládal se jim takový význam .

V čem to tedy vězí?

Moje generace to má jednodušší. Jsme s dnešní dobou více kompatibilní, protože jsme na ni odmalička zvyklí. Starší generace jsou nuceny přizpůsobovat se kvapným změnám v jejich životech. I pro mě je náročné představit si, jaká bude doba, až budu v jejich věku já.

V základech máme dost často podobné priority a ambice. Zároveň se naše názory v mnohém neshodují. Ať už mezi generacemi, nebo mezi vrstevníky. Myslím si, že je to přirozené a správné. Jinak by to byla nuda, nemyslíte?

Elizabeth Botková