Do jižní Itálie jsme se asi nejvíce těšily na pizzu. To jsme však ještě netušily, co nás čeká a že za pár dní ji nebudeme chtít ani vidět...

Naivně jsme se těšily, jak budeme chodit do restaurací, střídat různá jídla a hlavně si vychutnávat italskou kuchyni. Bohužel v našem ghettu, jak jsme tomu začaly říkat, nebylo NIC!

První večer jsme ještě pořád neztrácely naději a šly si sednout do Mama Rossa, nebudu tomu snad ani říkat restaurace. Obsluha byla protivná, pomalá a šklebila se na nás, ale co, říkaly jsme si, že to bude jednorázová návštěva. Když jsme však viděly jejich jídelní lístek à la prd prd nic, rozhodly jsme se jak jinak, než pro pizzu, v té době už asi naší čtvrtou po sobě. Předtím jsme totiž byly v Neapoli a bydlely ve vyhlášené pizza čtvrti. Byl by tedy hřích dát si něco jiného, ale tahle pizza bude přece poslední a od zítra si dáme taky něco jiného.

Není mama jako mama

Když jsme další večer prošly snad všechno a nikde žádná restaurace nebyla, stále jsem neztrácela naději, už asi jediná z celé skupiny. Utěšovala jsem se, že tam přece musí být nějaké centrum, kde to „žije“. Paní na recepci našeho hotelu však rychle rozbila i zbytky mých iluzí, když nám oznámila, že se opravdu nepleteme a v okolí nic moc není. Takže jsme skončily kde jinde než v Mama Rossa, jupí!

Jednoho drzouna po italsku, prosím

Předposlední den ale nastala změna, objevily jsme kemp a v něm restauraci. No, neměly jsme se tak těšit… Už když číšník přinesl menu napsané ručně a sotva čitelně na malém ušmudlaném papírku, tušila jsem, že to asi nebude to, co hledáme. Po pár minutách dohadování, co to tedy vlastně nabízí, jsme to vzdaly a skončily jsme, jak jinak, zase u pizzy. Byly jsme otrávené, ale tím to zdaleka neskončilo. Kromě toho, že číšník z nás byl nervózní a stále nás popoháněl, ať už se konečně rozhodneme, se ještě drze zeptal, jestli mu dáme cigaretu, kterou si následně zapálil přímo u našeho stolu. To byla opravdu třešnička na dortu. A tomu, že si na jihu automaticky účtují dvě eura na osobu jako dýško za absolutně nulový servis a přístup, už se se jen uculujeme.

A na závěr jedna rada od nás, pro vás. Místo vymetání špatných restaurací a utrácení peněz si raději kupte nějakou dobrotu v krámě a snězte si to v klidu na hotelovém pokoji..

Kateřina Kaňovská