SLOVY A VAJÍČKY NA HLAVU STÁTU aneb AŤ ŽIJE DEMOKRACIE
SLOVY A VAJÍČKY NA HLAVU STÁTU
aneb AŤ ŽIJE DEMOKRACIE
Koncem minulého roku zachvátily média spekulace o možnosti zákazu „hanobení“ prezidenta, kterého se prý řada lidí dopouští. To se týká především nadávek, jimiž je náš nejvyšší představitel častován a které mají podkopávat autoritu státu. Vznikla dokonce i tabulka výrazů tohoto rázu, jimž se má občan zdaleka vyhnout. Opak by podle předloženého návrhu zákona mohl skončit jednoročním vězením.
„Nebezpečné“ HOSPODSKÉ DEBATY
Strany podporující návrh argumentují tím, že lidé si prezidenta zvolili sami a urážením jeho osoby se napadá jeho vážnost, respektive vážnost jeho úřadu. Hlavu státu si prý takhle bere do úst každý hospodský povaleč, což má hraničit s rebelií. Opozice naopak tvrdí, že uvedení zákona by bylo v rozporu s demokracií.
Je třeba zdůraznit, že každý prezident od pádu totality se musel vypořádat s jistým druhem kritiky, nikdy se ale možnost podobného návrhu neobjevila.
Postavte nás ke zdi
Většina obyvatelstva možností zákazu spíš opovrhuje a zamítá ji. Návrh je ve značném rozporu se svobodou, kterou si lidé před pouhými třemi desítkami let vydobyli. Zavírání za veřejné projevení názoru nemá k úplné nesvobodě příliš daleko. Na místě je také otázka, jestli tímto naopak odpůrců pana prezidenta ještě nepřibude, pomineme-li voliče s příslušností ke KSČM. Je do očí bijící, že návrh podala právě tato strana (jmenovitě poslanec Ondráček, který před listopadem 1989 jako příslušník veřejné bezpečnosti zasahoval proti demonstrantům). Druhým možným výkladem tedy je, že se komunisté rozhodli znovu rozhodit sítě.
„Kritiku vítám, ale neodpouštím“
Češi oplývají schopností parodovat vše, co se dá, nehledě na okolnosti. Myslím, že u nynějšího prezidenta se to přímo nabízí, jelikož nám sám „rozšiřuje slovník“ a nemůže se pak divit, když někdo stejné výrazy použije proti němu. Je sice pravda, že nikdy se nelze zavděčit všem, ale reprezentace, kterou nám pan Zeman poskytuje, je skutečně úsměvná.
Navíc slova, která návrh považuje za nadávky, jsou často „nezabarvená“. Třeba pro výrazy zloděj či ostuda je těžké hledat synonyma, a pokud se už nějaké nabízí, zní bezpochyby hůř.
Je pravda, že máme prezidenta, kterého jsme si sami zvolili, to nám ale ještě nenařizuje ho uctívat nebo vytvářet kult jeho osobnosti. Tento návrh bych proto brala jako velký vykřičník. Když je vůbec možné, že se v dnešní demokratické zemi vůbec objeví a najdou politici, kteří ho jsou ochotní odsouhlasit, je něco špatně.
Zuzana Rejmonová
