Sladký poklad Karibiku
Karibik má mnoho podob. Jednou z nich jsou přírodní dary se svou exotickou podobou, kterou jim může dát jen slunce, jež nad tímto koutem světa září jinak než jinde. Zavedu vás nyní proto na výpravu po jednom z karibských ostrovů a představím vám místa, které se nacházejí daleko za plážemi a resorty, ale zato se tam ukrývají skutečné poklady. A nejen ze zlata...
Ráj pro turisty i pěstitele
Dominikánská republika by mohla být synonymem ráje. Panenské pláže, palmy a tyrkysové moře. Ve vnitrozemí ostrova Hispaniola se však také ukrývají stromy s exotickými plodinami a kilometry plantáží, jejichž výtěžky se rozvážejí do celého světa – všudypřítomnými banánovníky počínaje a kávou konče.
Stejně jako sousední Kuba je i Dominikánská republika známá pro pěstování tabáku a výrobu doutníků. Pro samotné Dominikánce je však významnější pěstování kakaovníků, které lze při troše štěstí najít i před hotelem. Sice může být lákavé po dobu celé dovolené ležet na pláži, ale výlet za dalšími pozoruhodnostmi této části světa lze rozhodně jen doporučit.
Místo chlebem a solí přivítání kakaem a chilli
Výprava za výrobou kakaa nemá pouze jednu zastávku, ale hned několik. Je příhodné začít u samotné plantáže, kde se rodí budoucí čokoláda. Já navštívila menší rodinnou plantáž, kde se starost o kakaovníky dědí po několik generací. Pokud si myslíte, že narazíte na stromy úhledně srovnané do řad, které jsou patrné už z dálky, jste již předem na omylu. Plantáž připomíná spíš menší prales, kde stromy poskytují vytouženou dávku stínu. Lze tu narazit na mnoho dalšího tropického ovoce, které tu volně roste, jako například ananas. Majitelé vás zde přivítají nápojem z čistého kakaa, do kterého nepřidávají mléko, místo toho jej ochucují například zázvorem, chilli nebo muškátovým oříškem. Už podle jejich chudého přístřešku a motocyklu v kuchyni si lze uvědomit, jak se jejich každodenní život liší od toho našeho. To jim ale na úsměvech rozhodně neubírá.
Šiška do obou dlaní
Samotné stromy nejsou vysoké a s tenkým kmenem nijak nápadné, až na plody, podle kterých je každý pozná i na dálku. Když plody, tak velké a těžké šišky, které vám zaplní prostor v obou natažených dlaní. V nich se skrývá bílý, na první pohled trochu slizký poklad tvarem připomínající plody kukuřice. Ty tvoří řady semen o velikosti bonbonů, které na pohled ani na chuť rozhodně nepřipomínají hnědé suché boby, jež se z nich mají stát.
Menší pěstitelé kakaa zakládají družstva, kde společně kakaové boby zpracovávají. Ani tady nejsou s občerstvením pozadu a nabídnou vám možnost ochutnat ryzí kakaový nápoj a jeho rozmanité, pro nás často příliš kořeněné chutě.
Tady se boby především suší a následně kvasí. Ani teď vám nebudou připomínat vaše oblíbené sladkosti: sušené boby již sice získaly svou obvyklou barvu, ale doprovází je kyselá chuť, takže ochutnávka pouze pro odvážlivce. I sušení má více kroků – nejdřív rozložení bobů na vzduchu a poté přijde na řadu speciální sušička. Celou návštěvu družstva doprovází pach vzniklý v průběhufermentace, takže po prohlídce radši rychle pryč.
Místo stroje hmoždíř
Poslední zastávkou za specialitou starých indiánů je další rodina, kterou tato plodina živí. Tady se konečně dozvíme, jak z hořkých bobů zdánlivě připomínajících kávu vznikne opravdová čokoláda.
Dnes se na posledním kroku zpracování bobů podílejí stroje, které oddělí méně ceněné kakaové máslo od kakaového prášku. Právě tyto suroviny kvalitně rozdělují čokoládové výrobky, které se z nich vyrábějí. Paní domu k tomu ale stačí velký hmoždíř, aby vznikla hmota, ze které se dvě složky kakaa oddělí.
Ani zde se neopomíjí ochutnání stoprocentního kakaa, ale pozor, abyste nepřišli o iluze, které jste si kolem této pochutiny v čistém stavu udělali. Pro slabší nátury je k dispozici cukr, kterým lze chuť kakaa ve stoprocentní podobě zachránit.
Jako suvenýr z výpravy si do kufru můžete přibalit domácí kakao, které při troše dochucení lze běžně použít v kuchyni, nebo kakaové dezertní víno, jež vám může zpříjemnit let domů.
Zuzana Rejmonová
