Sestra na krku aneb jak je to se spolubydlením

Spoustě studentů, ať už středoškolských nebo vysokoškolských, přijde nápad spolubydlení lákavý. Ráda bych vás tímto článkem vyvedla z omylu. Před dvěma měsíci jsme se přestěhovaly do studentského bytu sem do Prahy – já, chaotický bordelář a moje sestra, puntičkář na uklízení. Asi mi budete věřit, že jsme si už po prvních pár dnech lezly na nervy. A nejen my dvě.

Třídíme odpad lámanou angličtinou

V tom řadovém domku nás bydlí asi deset. Studenti z různých částí světa, různého věku, způsobů a hlavně mluvící úplně jinými jazyky. Právě ty se moje sestra, zapřísáhlý „ekoterorista“, snažila přimět, aby třídili odpad. Tašky se velmi rychle plnily, zatímco sestra byla na cestách. Po jejím návratu už jí nezbylo než přehlcený odpad odnést a vztekat se, že nikdo v domě neumí třídit. A vysvětlovat jim, co je alobal a co plast, není s naší špatnou angličtinou vůbec dobrý nápad.

Těžký boj o přežití

V domě jsou dvě koupelny, na každém patře jedna. Takže ji sdílím se svou sestrou a pěti dalšími lidmi. Často se mi stávalo, že když jsem si byla odskočit v jedné z nich, přišla jsem na pokoj s naprosto promočenými ponožkami. Je mi záhadou, kdo každý večer v koupelně tvořil tak prvotřídní potopy. Naštěstí byla naše krize brzy zažehnána. Nějaká dobrá duše totiž vanu obohatila o závěs, a tak už moje ponožky zůstávají suché.

Včera jsem objevila v kuchyni několik svých spolubydlících, jak se choulí u stolu a popíjí horký čaj. Bylo to pro mě překvapení, takové sněmy u nás totiž nejsou časté. Když zaznamenali můj nechápavý pohled, bylo mi řečeno (samozřejmě pěkně po anglicku), že je v domě příšerná zima, protože topení nefunguje.

Špatné nápady se vždy jeví jako ty nejlepší

Závěrem chci říct, že spolubydlení někdy bývá těžké a otravné. Ale aspoň život není úplně nudný, no ne?

Elizabeth Botková