Romeo a Julie v piškotech aneb s laikem na baletu
Před pár týdny jsem naprostou náhodou měla možnost navštívit v majestátních prostorách pražské Státní opery baletní představení Romeo a Julie na hudbu ruského skladatele Sergeje Prokofjeva. Inscenaci příběhu veronské dvojice jsem v různých divadelních zpracováních viděla už nesčetněkrát, ale to baletní pro mě byla premiéra.
Než jsem se na představení vydala, překvapilo mě, že jsem jako „správný Pražák“ přemýšlela, kde se vůbec taková Státní opera nachází. Informační cedule na stanici metra mě naštěstí zachránily.
Co jste ještě neviděli…
Ale teď už k samotnému představení. Umělecký šéf baletu Národního divadla Petr Zuska pojal Prokofjevovův námět po svém. Jak sám přiznal, chtěl vytvořit inscenaci, která v sobě bude mít něco zvláštního, unikátního, jiného; něco, co prý sám ještě neviděl.
Zatímco člověk čeká, že hlavním hybatelem příběhu bude ústřední milenecká dvojice, Zuska upřel pozornost na vypravěče děje – královnu Mab a otce Lorenza, kteří představují dva protichůdné světy.
Dokonce i rodiče Romea a Julie – Monteková a Kapulet – k sobě chovají spíše přátelské vztahy. Jejich nenávist supluje skupina tanečnic na jedné straně a tanečníků na té druhé.
Další ze zásadních změn se týká smrti milenců. Oproti Shakespearově předloze způsobí smrt v Zuskově baletu rukavice královny Mab. Ale nemusíte se bát, o balkónovou scénu nepřijdete.
Emoce pouhým pohybem
Ať už neuvěřitelné taneční výkony všech účinkujících nebo skvělá Prokofjevova hudba mě, naprostého baletního laika, zcela fascinovaly. Je až neskutečné, jak se pouhým pohybem dají vyjádřit emoce. Už teď vím, že jsem na podobném baletním představení nebyla naposledy, jelikož mě tato forma umění nadchla.
Takže pokud víte, kde Státní opera je, určitě vám tento balet vřele doporučuji.
Anna Dohnalová
