Reklamní tahy

V současnosti je těžké narazit na jediné místo bez reklamní propagace. Leda tak, že bychom nevylezli ze svých domů a jen tak si seděli, tiše bez televize, internetu a jiných mediálních zařízení. Reklamy hýbou celým světem, jsou nám podsouvány, ať už chceme či ne, každý den, a to v mnoha podobách. Dokážou nás ovlivnit natolik, abychom si koupili něco, co si normálně ani nekoupíme či nepotřebujeme.

Neuvědomované vnímání

Můžeme narazit jak na reklamy v klasických reklamních spotech či billboardech, tak i na reklamy ve filmech, nebo dokonce na ty, které nevidíme pouhým okem. Reklama se snaží proniknout do podvědomí lidí a ovlivnit naše chování. Můžeme si to ukázat třeba na příkladu vsunutí jednoho políčka do filmu, které není vzhledem ke krátkosti působení vnímáno.

Značkami, které často používají skryté – většinou sexy – symboly, jsou například: Marlboro, Camel, TNT, Coca-Cola, Toblerone. Když tedy uvidíme třeba Coca-Colu, lze do ní vložit menší text či obrázek a dostaneme na ni chuť, nemusíme hned, ale po čase si na ni nevědomky vzpomeneme.

Vše, co zachytí naše oko, jde totiž do mozku a ten dané informace zpracuje. Nejen ty, které si uvědomujeme, ale i věci, které si zprvu neuvědomíme, i když jsme je nevědomky vnímali. Můžeme třeba zhlédnout nový film, který nám něco připomíná, ale nemůžeme si přesněji vzpomenout co. Opět se nám totiž nevědomky vybavují reklamy, které se v něm skrytě objeví. Například ve filmu „Pán prstenů“ se na zlatém prstenu skryl právě nápis Coca-Cola. Často se také do reklam dostávají již zmiňované skryté sexuální obrazce, které zvyšují atraktivitu produktu.

Lži a vlezlost

Lidé, kteří výrobek propagují, se snaží – a dovedou – nás přesvědčit, že pro nás chtějí to nejlepší. Používají k tomu prostředky jako třeba photoshop k dokonalému vylepšování fotek. A rozdíly mezi realitou a fotografií bývají většinou velmi velké. Můžeme to samé vypozorovat u McDonald’s, kde jsou fotky v nabídkách, například šťavnaté kousky masa v housce k nakousnutí, ale ve výsledku dostanete oschlou poloprázdnou housku, která v sobě nemá žádné maso. Nemusí to sice být pokaždé pravda, ale děje se to.

Zamotat hlavu vám můžou i slogany v reklamách či pouhá hudba, do které jsou zakomponovaná slova tak, že si toho sami nevšimnete. Od výrobců je také velmi chytré, že když jde o dětskou reklamu, dají do ní například komiksové či malované postavičky, které něco zpívají dětským hlasem. Například „Mňam mňam Bobík!“ je slogan, který zná snad každé dítě.

Všemi smysly…

Marketingoví specialisté se snaží upoutat pozornost tím, že pracují se všemi našimi smysly. Dokonce i vůně a pachy nás ovlivňují a působí na limbický systém (část mozku, kterou nemáme pod přímou kontrolou), jenž potom ovlivňuje naše pocity a následně chování. A tak existuje i „vůňový“ marketing.

Nevěřím, že by tyto tzv. podprahové reklamy ze světa jen tak vymizely, i když v některých zemích světa jsou zakázány, ale můžu jen doufat v jejich kontrolu a omezení, protože kdoví, kde jsou jejich hranice a jak moc vážně mohou ovlivňovat naše chování či rozhodování.

Celkově je můj osobní názor na věc někde na pomezí – pokaždé reklamy určitě lhát nemusí, ale vadí mi, jak se všude cpou. A myslím, že nejsem jediná. Teď mluvím jak o reklamách v televizi, tak i v časopisech, rádiích a jiných médiích. Reklamy jsou všude kolem nás – tam, kde jsou média. V některých zemích je výrazně omezili, proto si myslím, že by se mohly minimalizovat i u nás. Snad se nad tím naši poslanci trochu zamyslí.

Klára Popelková