Puberta je…

Puberta. Životní období, které dostane každého z nás. Období, kdy máme pocit, že už jsme dospělí a rady rodičů nepotřebujeme, ale naše hormonální zatemnění mozku nám nedovolí jako dospělí přemýšlet. Své oběti si nevybírá a dostane každého. Nikdo jí není ušetřen.

Planeta jménem Rodičům vstup zakázán

Před nedávnem jsem si vyslechla mezi zoufalým vzdycháním vyprávění jedné známé, která pubertu svého patnáctiletého syna přirovnávala k tomu, že má pocit, jako by její vždy milý a usměvavý syn odletěl na jinou planetu.

Vlastně je to naprosto přesné přirovnání. Jiná planeta, kam mají rodiče přísný zákaz vstupu. Ale i kdyby měli, stejně by nikdy naše zhrzené a nešťastnou láskou zlomené pubertální srdíčko nepochopili.  

Všechno je to pouze o vzájemném porozumění a vyhovění si. Vím, o čem mluvím, protože to není ani tak dlouho, co jsem se i já z této planety, kde se naše hustokrutopřísnost měří podle toho, kolik jsme schopni v jedné větě říct sprostých slov, úspěšně vrátila a zpětně se sama sobě směji.

Nebojte, vrátíme se

I když jsou vědci, lékaři a psychologové schopni pubertu vysvětlit ze všech možných úhlů, rodiče stejně asi nikdy nepřijmou, že se z jejich dětí stala sedmihlavá saň. A tak bych jako bývalý puberťák chtěla všechny rodiče uklidnit. Nebojte se, veškeré divné účesy, stejně jako divní kamarádi a ještě divnější vkus na hudbu, odejdou a vaše dítě se vám vrátí. Sice se to zdá být nemožné, ale nebude trvat dlouho, kdy se svým už normálním dítětem budete sedět nad pivem a společně se tomuto hormonálnímu výletu smát. Slibuju…

Anna Dohnalová