Psí lejno na patě
Miluju podzimní rána. Každé takové ráno vstanu z postele, otevřu okno dokořán a nadýchám se svěžího vzduchu. Nahrnu si endorfiny do mozku. Převlíknu se do nějakého krásného vytahaného svetru. Vůbec neřeším, jestli ho na sebe beru už šestnáctý den za sebou, prostě si jen užívám svůj svetr. Navlíknu na sebe svoje oblíbené kalhoty, které jsem dostal od babičky k vánocům. Poté si udělám to nejdokonalejší teplé kakao (s notnou dávkou kakaa) a naleju ho do svého hrnku se svou oblíbenou komiksovou postavou. Obuju si boty (nové, z červené semiše), sejdu po schodech, otevřu dveře, napiju se, udělám krok a šlápnu do ještě čerstvého, teplého a voňavého psího lejna (hovínka, chcete-li). Kakao je pryč a endorfiny jakbysmet.
Vyrovnávání se s psím lejnem na patě aneb DABDA
1. Popírání (Denial)
Odmítání přijmout pravdu, šok, popření.
Ježkova noho, to nemůže bejt výkal, to bude asi jenom bláto, no jo, určitě to je bláto…
2. Hněv/agrese (Anger)
Rozpoznání nevyhnutelnosti situace, obrana proti ní.
WTF? Jako tak fakt to je podělanej exrement, sakra, kterej pejskař to tu zase nechal, já jednou všechny ty pravdoláskaře postřílíim.
3. Smlouvání (Bargaining)
Když nezabral vztek, zkoušíme to po dobrém, něco za něco.
Tak dobře, ještě jednou se na tu nohu kouknu, a pokud tam ten hovnajs nebude, tak přísahám u všech sedmi trpaslíků, že si uklidím pokoj.
4. Deprese (Depression)
Nad vztekem převládne pocit velké ztráty.
Ten vejkal tam furt tam je a já si vzal dneska svoje oblíbený boty, ach, botičky moje, co si bez vás počnu?
5. Smíření (Acceptance)
No co, je to jenom kakanec, ono se to umeje, že jo, ale toho rozlitýho kakaa je mi fakt líto.
A o co tedy jde?
Stejná scéna se opakuje každý podzimní den, já si pokaždé projedu ono magické DABDA kolečko a také se pokaždé vrátím domů, umeju si botu, nazuju si ji zpátky na nohu, udělám si nové kakao, no a jdu opět ven. Tentokrát se ovšem bobku vyvaruju a jsem štěstím bez sebe.
Jaké tedy plyne ponaučení z tohoto článku? S dobrou náladou a odhodláním jde vše? To asi ne, no... Tak třeba nežij minulostí ani budoucností, ale přítomností? To tedy rozhodně ne... Ano co se takhle smířit s tím, že z toho žádné ponaučení neplyne? Prostě to je jen jedna stále se opakující událost, která na nás nemá žádný vliv a nikam nás neposouvá? Jo, to by bylo nejlepší.
Eliáš Bíca
Miluju podzimní rána. Každé takové ráno vstanu z postele, otevřu okno dokořán a nadýchám se svěžího vzduchu. Nahrnu si endorfiny do mozku. Převlíknu se do nějakého krásného vytahaného svetru. Vůbec neřeším, jestli ho na sebe beru už šestnáctý den za sebou, prostě si jen užívám svůj svetr. Navlíknu na sebe svoje oblíbené kalhoty, které jsem dostal od babičky k vánocům. Poté si udělám to nejdokonalejší teplé kakao (s notnou dávkou kakaa) a naleju ho do svého hrnku se svou oblíbenou komiksovou postavou. Obuju si boty (nové, z červené semiše), sejdu po schodech, otevřu dveře, napiju se, udělám krok a šlápnu do ještě čerstvého, teplého a voňavého psího lejna (hovínka, chcete-li). Kakao je pryč a endorfiny jakbysmet.
Vyrovnávání se s psím lejnem na patě aneb DABDA
1. Popírání (Denial)
Odmítání přijmout pravdu, šok, popření.
Ježkova noho, to nemůže bejt výkal, to bude asi jenom bláto, no jo, určitě to je bláto…
2. Hněv/agrese (Anger)
Rozpoznání nevyhnutelnosti situace, obrana proti ní.
WTF? Jako tak fakt to je podělanej exrement, sakra, kterej pejskař to tu zase nechal, já jednou všechny ty pravdoláskaře postřílíim.
3. Smlouvání (Bargaining)
Když nezabral vztek, zkoušíme to po dobrém, něco za něco.
Tak dobře, ještě jednou se na tu nohu kouknu, a pokud tam ten hovnajs nebude, tak přísahám u všech sedmi trpaslíků, že si uklidím pokoj.
4. Deprese (Depression)
Nad vztekem převládne pocit velké ztráty.
Ten vejkal tam furt tam je a já si vzal dneska svoje oblíbený boty, ach, botičky moje, co si bez vás počnu?
5. Smíření (Acceptance)
No co, je to jenom kakanec, ono se to umeje, že jo, ale toho rozlitýho kakaa je mi fakt líto.
A o co tedy jde?
Stejná scéna se opakuje každý podzimní den, já si pokaždé projedu ono magické DABDA kolečko a také se pokaždé vrátím domů, umeju si botu, nazuju si ji zpátky na nohu, udělám si nové kakao, no a jdu opět ven. Tentokrát se ovšem bobku vyvaruju a jsem štěstím bez sebe.
Jaké tedy plyne ponaučení z tohoto článku? S dobrou náladou a odhodláním jde vše? To asi ne, no... Tak třeba nežij minulostí ani budoucností, ale přítomností? To tedy rozhodně ne... Ano co se takhle smířit s tím, že z toho žádné ponaučení neplyne? Prostě to je jen jedna stále se opakující událost, která na nás nemá žádný vliv a nikam nás neposouvá? Jo, to by bylo nejlepší.
Eliáš Bíca
