Prsatý Máj
Ujmout se filmové adaptace notoricky známého Máje Karla Hynka Máchy se evidentně jen tak někomu nechtělo, ovšem režisér F. A. Brabec v roce 2008 sebral všechnu odvahu, co měl, a pustil se směle do toho.
Filmová verze se ve svém zpracování velmi nápadně podobá zfilmované Kytici z roku 2000, kterou také režíroval F. A. Brabec. No a vzhledem k tomu, že Kytice sklidila velký úspěch, není se moc čemu divit, ovšem realizace Máje už nedopadla tak slavně.
V básni je nejnápadnější rozpor mezi krásou májové přírody a hrůzou spojenou s příběhem mladých milenců. Režisér v dobré myšlence tento rozpor vyjádřit zacházel velmi často dost dlouhými kroky za hranice kýče, například když Jarmila slyšela třepot motýlích křídel, meteorit, který spadl do jezera, apod.
Strana zelených v májové krajině
Kromě kýčů mě také otravovaly scény sloužící k natáhnutí časové stopáže. Nejvíce do očí bijící příklad této „záplatové“ scény byla krásná Jarmila v bílých, ve větru vlajících šatech, kterou režisér „plácnul“ do filmu co pět minut. Rozhodně by bylo lepší, kdyby byl snímek kratší, než se půl hodiny dívat na tyhle „záplaty“.
Další věcí, jež mě iritovala, byl dabing Viléma. Herec a dabér Josef Pejchal má za sebou několik filmů a nemyslím si, že by byla jeho chyba, že Vilém působil nepřirozeně; spíš se jeho hlas k Matějovi Stropnickému prostě nehodil. K dabingu se režisér uchýlil po úvaze, že hlas Stropnického není dost romantický, s čímž souhlasím, ale myslím, že v České republice, která si pyšní titulem „jedni z těch, co mají nejlepší dabing“, je rozhodně z čeho vybírat a šlo vybrat lépe.
Prsa, prsa, prsa
Co se herců týče, Sandra Lehnertová je sice krásná, ale její prsa jsme viděli snad ze všech úhlu – shora, zespodu, zprava, zleva, no prostě úplně odevšad, a kdyby byl film 18+, uvidíme toho i víc… z více úhlů. Takže jediná věc, která nám mohla o hereckém umění Sandry Lehnertové něco prozradit, byla právě již zmíněná prsa, vzhledem k tomu, že sama herečka ve filmu řekla zhruba tak jedno slovo.
Příběh se poměrně shodoval s knižní předlohou, jenom mi trochu vadilo, že když Vilém zabíjel svého otce, věděl, že je to jeho otec, což trochu mění pohled na Viléma, protože v knize ho vnímáte jenom jako oběť nešťastné náhody a navíc byl ještě bláznivě a vášnivě zamilovaný, kdežto ve filmu z něj máte pocit, že je jen neuvěřitelně žárlivý a ještě ke všemu idiot, když zabije svého vlastního otce.
Abych ale jen nekritizovala, musím říct, že se mi moc líbil nápad, že příběh vypráví kat, který Viléma zabije. Nepřišli jsme tak o slavné verše a Máchovy tolik oblíbené a pro něj typické oxymórony.
Supportí náplast na zklamání
Pokud bych to tedy měla nějak shrnout, film se mi celkově nelíbil, a to z následujících důvodů: „časové záplaty“, kýčovité scény, až moc prsatých záběrů (snímek to podle mě opravdu nepotřeboval), na druhou stranu oceňuji snahu (i když nepovedenou) o kontrast mezi přírodou a tragickým příběhem. A mou zklamanou duši uklidnila hudba Support Lesbiens.
Natálie Nehasilová
