Proč odsuzujeme hubené a nemocné?
Když někdo dostane chřipku či jinak fyzicky onemocní, jak reagujete? Považujete ho za hloupého? Odsuzujete ho? Urážíte ho? Zlobíte se na něj? Asi se divíte, co je to za otázky, proč bychom se proboha měli smát někomu, kdo je nemocný, proč by nás měl štvát nebo bychom ho měli odsuzovat? Proč to ale mnozí lidé dělají, pokud se jedná o nemoc psychickou? Všímám si toho obzvlášť u problémů s jídlem.
Jakmile se u někoho zaznamená, že má zvláštní stravovací návyky, vyčítá si každé sousto nebo se každé jídlo snaží vysportovat a jí neadekvátně ke svému pohybu, považuje se za hloupého či za člověka, co řeší malichernosti. Z jedné strany se nejspíš většina z nás shodne na tom, že počet kalorií a dokonalé tělo opravdu není to nejdůležitější na světě, ale na druhou stranu to může značit právě poruchu příjmu potravy – brouk, co vleze do hlavy a ovlivňuje chování jedince. Proto by to občas možná chtělo trochu shovívavosti.
Jaké druhy poruch tedy existují? Jaké jsou příznaky těchto nemocí? A možnosti léčby?
Anorexie
Asi nejznámější z poruch příjmu potravy je mentální anorexie, kdy je nemocný posedlý hubnutím, kterého dosahuje pomocí nejezení/velmi nízkého kalorického příjmu, extrémního cvičení, případně kombinuje obě věci najednou.
Projevy nemoci: extrémní vychrtlost, nezdravá barva kůže, špatná pleť, nehty či vlasy. Hodně je samozřejmě postižená i psychika a nemocný má často špatnou náladu, deprese, je unavený nebo se straní společnosti. Postihuje více ženy, ale studie ukázaly, že počet mužských pacientů vzrůstá.
Teď ale malá poznámka. Zamysleme se trochu nad slovem mentální anorexie – je to onemocnění hlavy, čili nejdříve postihuje ducha a poté, pokud se včas nepřikročí k léčbě, se začne projevovat i na těle. Proto se nenechte zmást vzhledem. Dívka, jež trpí anorexií, může vypadat normálně, či dokonce mít nadváhu, pokud je nemoc ještě v začátcích.
Následky: vymizení menstruace, neschopnost mít děti, zimomřivost (při nízkém procentu tuku), odvápnění kostí (zvýšené riziko zlomenin), nízký krevní tlak a s tím spojené mdloby, snížené libido, problémy s trávením, poškození orgánů,…
Bulimie
Lidé trpící mentální bulimií také touží po štíhlosti, ale snaží se jí dosáhnout jiným způsobem. Bulimici nejprve hladovějí, poté se přejedí a nakonec přicházejí výčitky a jídlo vyzvracejí. Díky tomuto procesu bulimici většinou nejsou extrémně vyhublí, ale mají spíš normální postavu, či dokonce lehkou nadváhu. Psychika je narušená stejně jako u anorektiků.
Projevy (ne tak jasné jako u anorexie): mohou jimi být zkažené zuby či nateklé tváře.
Následky: poškození zubů, ztráta menstruace, problémy s trávením, problém s funkcí ledvin a srdce (kvůli dehydrataci).
V extrémních případech mohou obě poruchy přivodit smrt. Hranice mezi nimi je ostatně celkem tenká a není výjimečné, že anorektička sklouzne k bulimii.
Psychogenní přejídaní
Obdobné jako bulimie, ale bez zvracení. Jedinec opakovaně sní za kratší časový úsek velké množství kalorií. Tady asi nikoho nepřekvapí, že takto postižení lidé většinou vychrtlí nejsou. Je to opět kruh striktního režimu/nejezení, které končí přejídáním. U psychogenního přejídaní jde většinou o určitý ,,spouštěč“, který záchvat vyvolá. Například problémy ve vztazích, stres atp. Ani zde není výjimkou, že bývalé anorektičky si své doby odpírání a psychické problémy kompenzují psychogenním přejídáním, a tak spadnou z jedné poruchy do druhé.
Orthorexie
Orthorexie je nemoc, která se vlastně na první pohled tváří docela nevinně. Člověk s úmyslem zlepšit své zdraví, kondici či postavu začne jíst zdravěji. Nic špatného, že? Postupně ovšem kontrola nad složením jídla přeroste ve fanatismus a nemocný neustále přemýšlí o jídle, každé jídlo si plánuje a potřebuje, aby bylo co ,,nejčistší“, nejzdravější a nejvíce vyhovující složením.
Často se spojuje s různými alternativními styly stravování, jako jsou vitariánství, veganství, vegetariánství, frutariánství, nízkotučná dieta apod. I zde může postupně dojít k úbytku váhy a tato nemoc se naopak může přehoupnout v anorexii.
Také tady platí, že člověk se často odcizí od blízkých, vzdá se svých koníčků a na úkor toho bedlivě zkoumá, co je pro něj nejvhodnější a v jakém poměru by to jeho tělo mělo dostávat. V čem je rozdíl od předchozích jmenovaných? Člověk zde je stále přesvědčen o tom, že kráčí zdravou cestou. Nejedná se zde ani tolik o postavu a zkreslený pohled na své tělo, ale o přehnanou posedlost co nejzdravější stravou.
Bigorexie
Zde je procento mužských pacientů znatelně vyšší. Často se jedná o sportovce a u žen se právě vyskytuje spíše, pokud se věnují například kulturistice. Tady to ovšem není touha po extrémní štíhlosti, ale naopak být co „největší“. Ne ve smyslu nejtlustší, bigorektici touží po maximu svalů dobře viditelných díky nízkému procentu tuku.
Vyznačují se extrémním cvičením a přísnými dietami, jež jsou většinou zaměřené na velký přísun bílkovin, menší podíl tuků a využívá se zde spousty výživových doplňků. Někdy se ovšem nejedná jen o nevinné doplňky stravy, ale o anabolické steroidy. Jako u ostatních poruch, i zde hraje velkou roli psychika a jedinec se často izoluje od ostatních, aby se mohl plně věnovat „tesání“ těla k obrazu svému.
Proč?
Příčin uvedených poruch může být mnoho. Studie prokázaly, že například u nejznámější anorexie může hrát jistou roli i genetika – pokud někdo z příbuzných trpěl anorexii, je vyšší riziko, že jí budete trpět také. Samozřejmě vlna dokonalých, ovšem často počítačem značně vylepšených slečen v časopisech také může hrát určitou roli a nám je do paměti vrýván ideál krásy, kterému odpovídá jen málokdo z nás.
Budu se hodně opakovat, ale tento faktor je opravdu klíčový – psychika. Náchylnější k PPP jsou psychicky labilní jedinci, u anorexie také perfekcionisté a s psychickou labilitou samozřejmě souvisejí i problémy. Člověk si totiž kontrolou nad jídlem či zaměřením se na jídlo často kompenzuje nemožnost mít vždy pod kontrolou všechny těžké životní situace.
Jak pomoci?
Pokud v okolí máte někoho takového, nepočítejte, že vaši pomoc přivítá. Většinou si totiž ani sám nepřipadá nemocný, a tak ho naopak může vaše starost ještě rozzlobit či urazit. V akutních případech je třeba hospitalizace v psychiatrické léčebně a samozřejmě co nejrychleji se dostat alespoň na minimální přijatelnou váhu. Ovšem i pokud se ještě nemoc nenachází ve stadiu, které postiženého ohrožuje na životě, je třeba vyhledat odbornou pomoc, docházet za psychologem/psychiatrem apod. Samozřejmě je vždy na místě se dostat na požadovanou váhu, pokud je příliš nízká.
Léčba PPP je často během na dlouhou trať. Říká se, že například anorexie se nikdy úplně nezbavíte, a ač si teď možná říkáte, že vy, s tak velkou chutí k jídlu, se rozhodně nikdy nemůžete stát pacienty, věřte, že stačí málo a od nevinného úmyslu shodit pár kilo se to zvrtne způsobem, o jakém se vám ani nezdálo. Neodsuzujte proto lidi trpící některou z těchto nemocí, hranice mezi zdravým hubnutím a poruchou příjmu potravy je tenká a vždy je tam něco hlubšího, co se člověk za „řešení hloupostí“ snaží schovat…
Katka Michaličková
