Pomerančová marmeláda aneb skryté zlo

Nesnáším pomerančovou marmeládu. Je trpká, kyselá, oranžová a až moc mazlavá. Všechny marmelády jsou mazlavé, ale tahle, možná je to díky mému silnému odporu k ní, je mazlavá mnohem víc. Její oranžová barva mě naprosto irituje. Někdy je tak křiklavá, až mě oči bolí. Její chuť mi vždycky zaslepí všechny chuťové pohárky, které na mém jazyku existují. Zkrátka, miluju jídlo, ale nesnáším pomerančovou marmeládu.

Osudové setkání

Poprvé jsem tuhle – jak bych to popsala – patlanici ochutnala v Anglii. Podávala se anglická snídaně a já si bláhově a naivně myslela, že ta oranžová marmeláda, co se tak hezky uvelebila na jídelním stole vedle toastů, bude můj největší anglický zážitek. Otevřela jsem zavařovací sklenici, mimochodem, miluju ten zvuk víčka zavařovací sklenice, když se pod ní uvolní vzduch či co fyzikálně-chemického se pod ním děje. Potom jsem popadla nůž a pořádně si do ní, jak bych řekla hezky česky, hrábla. Namazala jsem ji na krásně propečený a anglický toast a sliny se mi hromadily v mé dutině ústní. Pak už jenom „kous“ a „křup“ a… ,,fuj.“ V tomto momentě se mi zhnusila anglická specialita v podobě pomerančové marmelády na celý můj nádherný život.

Od té chvíle mě tato pochutina pronásleduje úplně všude. Samozřejmě nejvíce do mě zabodává svá pomerančová aromata ve vitrínách supermarketů nebo nedej bože hypermarketů, to jí je tam totiž tolik, že vidím všechno oranžově. Také od té doby říkám: „Nenasazuj oranžové brejle!“ Jako aby si ten dotyčný všechno nedělal ještě ošklivější, než to je. Svět je přeci jenom někdy krásné místo, tak proč ho barvit na pomerančově oranžovou.

Krutost oranžového pokrmu

Pořád řešíme ty takzvané problémy problémové společnosti. Proč se ale nezastavíme nad problémem nesnášenlivosti některých marmelád, samozřejmě zvlášť té pomerančové? Někteří lidé se přivazují k památným stromům, aby je nepokáceli, protože je to taky život. Já bych se klidně přivázala ke stromu, kde rostou pomeranče. Jen aby nevznikla pomerančová marmeláda a nezkazila dětem, které vycestují do Anglie, jejich pohodové dětství.

Říkáte si: „Jak může někomu marmeláda zkazit dětství?!“ Úplně jednoduše. Postaví se vám do cesty a její trpká chuť se vás nepustí. Nenechá vás spát. Nenechá vás jíst toasty, aniž byste si právě ji na ně nenamazali. Je krutá. Je oranžová. Je trpká. Je naprosto nekompromisně neúprosná. Touží po popularitě a po chvále. Touží po obrovském uznání. Dokud jí neprokážete úctu. Dokud vašimi ústy neprojde přes žaludek až do záchodu a dál někam k rybám nebo potápěčům-bezdomovcům, vás bude pronásledovat a soužit den co den a noc co noc.

Obeznamme celý svět

Tato zpráva o pomerančové marmeládě by se měla dostat ke všem pozemským, možná i podmořským (bůhví, kde všude v této době existuji černé trhy s pomerančovou marmeládou), civilizacím. Jelikož, ale Google překladač není v překládání takto dlouhých – a možná ani těch jednoslovných – textů dobrý, prosím a žádám všechny světově proslulé a úspěšné překladatele z češtiny, aby se tohoto poslání ujali. Pomůže to lidstvu, hlavně tedy těm neznalým a naivním malým dětem, které lehce podlehnou všemu zlu, jakým je i pomerančová marmeláda.

Karolína Šerpánová