Podzimní listí maturitu jistí?!

Maturitní ročník je záhul sám o sobě, natož když vám vaše škola samozřejmě vychází vstříc, a proto vám do rozvrhu 3x týdně zařadí odpolední vyučování, kdybyste náhodou neměli život.

A tak se potom stává, že hromadně chodíme do lékáren a kupujeme Piracet, Lecitin, Gingko bilobu a jiné přípravky, abychom zvesela mohli sedět do noci nad úkoly a ročníkovými pracemi, protože každý učitel si myslí, že jeho předmět je samozřejmě ten nejdůležitější. A abychom měli alespoň pocit, že to naší paměti a schopnosti učit se opravdu pomáhá.

Ve finále nám tu maturitu snad dají ze soucitu, až uvidí zástup zoufalých a umaštěných studentů s kruhy pod očima. Ale konec fňukání, zvládla to i větší trdla před námi, tak my také. Snad.

Příští stanice Mekáč

Už aby to bylo za námi a já ležela s drinkem na pláži a smála se, jak jsme se stresovali, když ta maturita přeci – jak s oblibou říkají bývalí studenti – je jen formalita. A možná se pousmála nad tím, že polovina z nás pravděpodobně nedodělá vysoké školy. A ti, co je přece jen dodělají, zjistí, že uplatnění je nulové a že v každé práci chtějí minimálně 10 let praxe, kterou samozřejmě nikdo z nás nemá. A pokud už dotyčného zaměstnají, přijde na to, že s počátečním platem sotva vyjde s nájmem a zbydou mu peníze maximálně tak na čínskou polévku. V tom mu nepomůže ani ten jeho vydřený titul Bc.

Každý svého štěstí „strojvůdce“

Je to vlastně trošku o tom, co si o vás ostatní budou myslet, když maturitu na první pokus nedáte nebo když nedejbože nepůjdete na vysokou školu. Protože u Pepíčka v rodině se po tři generace studovala medicína, tak je přeci zřejmé, že Pepíček ji vystuduje také, ačkoliv se bojí jehel a při pohledu na krev omdlévá.

Spousta lidí pohrdá řemeslem, ale ve finále ti, kteří jsou něčím vyučení, mají mnohem větší šance uplatnit se ve svém oboru než třeba studenti práv, ekonomky atd., jichž univerzity ročně plodí stovky. A pak je tu skupina lidí, kteří si udělají maturitu, i když to kdovíjaké studijní typy nejsou, ale pak jsou v životě mnohem úspěšnější než ti, kteří vysokou školu vystudovali.

Měli bychom už konečně přestat být tolik odsuzovační. Vysoká škola nerovná se zaručený úspěch, stejně tak jako se nerovná neúspěchu ji nemít. Je to především každého věc, jak se rozhodne, a my bychom se podle toho měli začít chovat a předsudky zahodit. Přeci jen máme 21. století.

Kateřina Kaňovská