Perly na břehu Temže
Říká se, že ten, kdo je znavený Londýnem, je znavený životem. Již devět let se přesvědčuji o pravdivosti tohoto rčení. Byla bych tak šťastná, kdyby mi tato metropole nikdy nezešedivěla, ale pravdou je, že člověku se všechno nakonec zají, vše zevšední a i věci, nad kterými jsme zprvu stáli v úžasu, můžeme po letech míjet bez povšimnutí.
Šumění řeky a píseň zvonů
Když se řekne Londýn, jako první se mi vybaví majestátní budova parlamentu, Westminsterský palác. Leží na levém toku Temže a roky a roky odolává požárům a politickým mocím a nemocím. Kdykoliv se rozezní zvony Big Benu, ocitnu se náhle v jiném, pohádkovém světě. Zvon hladí po duši a směje se s tebou. I přes sychravé počasí a mlhavý závoj se náhle udělá tepleji. Zvuk Big Benu dokáže doslova zahřát u srdce.
Temže se přelévá a tiše si bublá svou píseň po březích. A jen málokdo se zastaví a doopravdy zaposlouchá. Každého zajímá jen obří gigant tyčící se na opačném břehu od paláce, velké bílé London Eye – klasické ruské kolo. Přesuneme-li se pak o něco dále, překvapí nás další zázrak moderní architektury, Shard – skleněná budova nebývalé výšky, která jako by z oka vypadla kousku rozbitého zrcadla. Střep, to je její jméno.
Je libo davy, či tiché zříceniny?
Ale vraťme se opět do pohádky. Tower Bridge je jistě nejkouzelnějším mostem v celém širém Londýně. Je to jako vrátit se v čase. Po přejití z pravého na levý břeh řeky se pak můžeme projít i původním vězením a v nedalekých zákoutích se nachází mé nejmilovanější místo ve městě vůbec. Oblast kolem Tower Bridge je vždy velice přelidněna. Nicméně stačí se posunout jen o malý kousek, třeba do místních doků sv. Kateřiny, nebo do St. Dunstan in the East a ocitneme se v mírumilovné a tiché části města.
A právě St Dunstan in the East mi kdysi ukradl srdce. Je to románský rozpadlý kostelík, schovaný mezi kancelářskými budovami, celý porostlý břečťanem a v dnešních dnech sloužící jako veřejná zahrada. Dýchá z ní na vás romantický a zároveň mystický duch. Tak ráda se v parných dnech povaluji v trávě mezi troskami čehosi, co bylo bombardováno za druhé světové války, co přežilo nespočet městských požárů, a přesto si dokázalo zachovat svou tvář, ba co více, zkrásnělo.
Naopak, pokud se vám náhodou zasteskne po společnosti a davu, doporučuji se podívat do tržnice v Camden Town. Svět plný vůní a barev, svět plný prapodivných tónů a chutí.
Máte čas celý život?
Je vlastně nemožné celý Londýn prozkoumat za jeden lidský život. Je to město tak velké a tak rozmanité, že bychom neustále mohli být na cestách a poznávat a nikdy bychom neobjevili vše. Kolikrát se ocitnete na okraji a říkáte si, že je to úplně jiný kout země. Ale je to stále jedno a to samé město. Jste jako to malé dítě, které s otevřenou pusou poznává svět a nestačí se divit.
A tak, pokud jste znaveni Londýnem, zkuste nasednout na metro a vydat se do jakékoliv stanice, ve které jste ještě nikdy nebyli, což nebude tak těžké, když uvážíte, že toto město má 15 linek, ve srovnání se třemi v Praze. A tam někde v neznámu vystupte a jděte se toulat. Ztrácet a nacházet, jak já ráda říkám. A nikdy tak nevyjdete z úžasu.
Alexandra Emma Fiedlerová
