Panoptikum země české na zájezdě do Holandska
Měla jsem možnost být součástí jednoho velkého důchodcovského panoptika a zároveň za tři dny navštívit asi šest měst v Nizozemsku. Teď nevím, co je více nemožné. Jestli přežít výlet na kraj Evropy s autobusem plným užvaněných babiček, nebo za tři dny procestovat skoro všechna nejznámější holandská města.
Nejprve bych ráda náš cestovatelský pluk rozdělila do několika kategorií:
1. Uřvaný vnuk a nervózní prarodička: Toto jest skupina skládající se ze dvou členů. Jeden malý asi jedenáctiletý myslitel, co potřebuje okolnímu světu, ze kterého se skládá jeho babička, sdělit potřebné informace o životě kachen.
2. Železné zásobářky: Dvojice postarších, podotkla bych obtloustlých paní dostatečně zásobovaných pro případ, že bychom náhodou zabloudili v brazilských pralesech uprostřed himalájských končin.
3. Šťastná rodinka: Parta hic, kterou vlastně vůbec nezajímá historie Nizozemska nebo výklad průvodkyně, hlavně aby zbytku rodiny nakoupili co nejvíce suvenýrů.
4. Já a táta: Dva ztracený lidi, co dostali pod stromeček zájezd do a pak se posadili do víru penzistů a strouhanek, které po cestě opadaly z té spousty řízků
5. Ostatní: Zbytek mnou nepoznaných asi lidí
Sýry, sýry, sýr, sý, ssssssssss
Během výletu mi pomalu, ale jistě začínalo ze všech těch goud, eidamů a jiných sýrů slušně kapat na mozek. Ano, chápu, že sýr je opravdovou holandskou specialitou. Ano, připouštím, že je sýr opravdu chutnou potravinou. Ale tolik ho být nemuselo. Tedy – paní, která ve skanzenu Zaanse Schans dělala průvodkyni a o sýrech nás poučila v češtině, mi docela vytřela zraky i slechy.
Květinové mraveniště
Velikánská květinová burza v Aalsmeeru se ukázala být lidským mraveništěm. Tisíce lidiček se na zvláštních vozítkách pohybovaly z místa na místo a přesouvaly tuny květin sem a tam. Nepracující dovolenkáři si samozřejmě fotili a natáčeli každý pohyb upocených Holanďanů.
Uličky lásky, zkouřený babičky a jiné
Naší dobrodružnou cestu zakončil Amsterdam. Město opravdu jako dělané pro starší generace z Čech. Při procházení Amsterdamu křížem krážem se celou dobu ozývaly výroky jako: „Než to tady projdem, tak budu uplně zhulená!“ nebo „Že se nestyděj, holky jedny prsatý. Já bych tam nevlezla ani za pytel zlata!“ Chtěla jsem paní oponovat, že by jí pytel zlata nikdo nenabídl, jen za okolností, že by se mermomocí navlečená do plavek hrnula do dveří nevěstince. „Paní! Prosím! Dáme vám, cokoli chcete! Ne! Ne! Hlavně se nesvlíkejte do spodního prádla!“
A najednou jsem byla doma. Zlámaná, střízlivá a se spoustou vzpomínek na komentáře autobusového osazenstva.
Karolína Šerpánová
