O statečnosti viditelné i skryté

Statečnost je velmi široký a těžko uchopitelný pojem. Často se pojí s odvahou, nebojácností či hrdinstvím a je to jedna ze základních ctností. Existují však různé druhy statečnosti a ne vždy to musí být jen její „viditelné projevy“.

Projevem statečnosti je určitě silný příběh Jozefa Gabčíka, Jana Kubiše a dalších výsadkářů z jejich bojové skupiny, jejichž hrdinnou smrt jsme si nyní 18. června připomínali. Tito muži zrealizovali akci Anthropoid – úspěšný atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Fakt, že zabili jednoho z nejmocnějších a nejkrutějších mužů Třetí říše, je sám o sobě hrdinstvím a projevili obrovskou odvahu, ale musíme brát v potaz i situaci před atentátem. Mladí parašutisté opustili protektorát v nebezpečné době, aby se vycvičili v Anglii. Po paravýcviku byli letecky vysazeni nad protektorátem, kde museli v nepřátelském prostředí navázat kontakt a připravit atentát. Ten se zdařil, avšak zaplatili cenou nejvyšší – vlastním životem!

Bez bázně a hany?

Parašutisté jsou nám předkládáni na piedestalu jako hrdinové „bez bázně a hany“, učíme se o nich již na základních školách. Jaké však byly jejich skutečné pocity v extrémních situacích? Měli strach? Mysleli na své rodiny, když úkol v Anglii přijali? Co se jim honilo hlavou v posledních vteřinách života při marném boji v kostele proti nacistické přesile? Vždyť to byli lidé z masa a kostí, jako my všichni. Obětovali se pro vyšší dobro, pro to, čemu věřili.

Dle mého názoru byly jejich poslední vteřiny života peklem na zemi. Uvědomili si, že tento boj je prohraný a všichni se blíží k smrti. Myslím si, že museli mít strach, neboť je to přirozená lidská vlastnost. Z toho podle mě vyplývá, že strach a statečnost se nevylučují, avšak v mnoha případech strach člověka ovládne a zvítězí nad statečností.

Ti, jejichž jména neznáme

Určitě se však najde i řada jiných, běžných, „bezejmenných“ hrdinů. Byli to otcové od rodin, kteří např. schovávali Židy před nacisty. Riskovali tím svůj život, ohrožení existence manželky a dětí. Byli to lidé, kteří poslouchali zahraniční rozhlas, roznášeli letáky. I tito lidé byli zcela jistě stateční. Postavili se zlu, jen je neznáme jmény. A co je tedy větší hrdinství? Zejména pokud si uvědomíme, že nikdo z nich nevěděl, jak druhá světová válka skončí.

Vendula Barátová