Nové pálivé papričky – větší, pompéznější, lepší?

Hned ze začátku vás uklidním. Mluvit nebudu o nové odrůdě papriček Jalapeňos, ale o nové desce americké funk-rockové skupiny Red Hot Chili Peppers, která po letech (a po slabším I'm with you) změnila producenta a darovala nám album „The Getway“.

Hned, jak jsem uslyšel první tóny úvodní písně, pojmenované nepřekvapivě „The Getway“, mě ovládlo rozpolcení. Pravá hemisféra mozku si stěžovala na nezvyklou, až moc razantní odlišnost od ostatních alb. Zato levá hemisféra se jala tancovat a nechala se unášet proudem valících se tónů, které na ni dorážely. A takhle to šlo po celé album. Kde pravá hemisféra jen jedovatě nadávala, tam levá dál poťouchle trsala ostošest.

Dohadování hemisfér

Nějakou dobu jsem svoje hemisféry uklidňoval a přesvědčoval, aby se usmířily. Musím přece napsat nějakou konstruktivní kritiku, ne? Poté, co se zklidnily, rozhodly se moje obě milované hemisféry uspořádat kmenovou poradu, aby se usnesly na rozsudku ohledně pro ně tolik rozporuplného alba.

Tolik změn, jsou to ještě vůbec RHCP? tázala se P. H.

Ale kušuj, sice je to jiný než ostatní alba, ale RHCP v tom poznáš, odpověděla jí vlídně L. H.

Ale... ale… vždyť na mě to je až moc jiný, jsem z toho hrozně nervózní, začala prskat P. H.

A nejsi ty kapku xenofobní? řekla už o trochu ostřejším tónem L. H.

Hele, to budeš tahat i sem? Ale jo, asi máš pravdu, když překousnu tu odlišnost, tak musím uznat, že ta deska fakt stojí za to, řekla odevzdaně P. H.

Finální rozhodnutí

Po opakovaném poslechu jsem si novou desku od své oblíbené kapely zamiloval a opravdu si ji užil – hlas Anthonyho Kiedise i hru basáka Fley. Ve zkratce: pokud vám nebude vadit posun, pro který se kapela rozhodla, uvidíte (a hlavně uslyšíte) nekorunovaného krále funk-rockových alb za rok 2016.

Eliáš Bíca