Nóbl ženušky, drahý alkohol a překrásná hudba

Často navštěvuji různé kulturní akce, zejména koncerty vážné hudby. Samozřejmě tam chodím kvůli hudbě, ale ráda pozoruji i ostatní diváky, kteří povětšinou vedou zajímavé rozhovory a někteří se i zajímavě obléknou.

Černá šmouha

Řekněme, že se nacházíme v Obecním domě a koná se koncert ve Smetanově síni. Mohutnými dveřmi vcházejí do šatny mladí i staří, zabalení do kabátů, s prvorepublikovými klobouky na hlavách. Manželé svých ženušek zaplatí šestnáct korun za šatnu a vesele pak kráčí po červeném koberci, při čemž se musí cítit velice VIP, přímo k pultíku se šampaňským a slanými oříšky. Po zazvonění zvonku se mohutný zástup hrne do síně. Kdybych měla nakreslit obraz v momentu, kdy se lidé hrnou do místnosti, vypadalo by to jako velká černošedobílá šmouha, ve které sem tam vyčnívá velký růžový svatební dort, pronikavě žlutý paprsek slunce nebo průzračně modrá kapka deště.

Posledně jsem potkala ženu, která vypadala spíše jako dort na narozeniny. Měla na sobě obrovské tmavě růžové šaty a přes ně malé bílé bolerko. Na uších jí visely obrovské třpytivé náušnice a v blonďatých vlasech měla zapíchnutou velkou stříbrnou sponu. S líčením si také vyhrála a sladila ho spolu s šaty a všemi doplňky. Vcelku mi připadala docela komická, ale někoho už zkrátka nebaví chodit oděný na koncert jako na funus.

Ještě že tam hraje Svatopluk Čech

Rozhovory ostatních diváků mě baví snad ze všeho nejvíce. Rozdělila bych je podle témat do čtyř skupin. Zase si představíme, že je přestávka a vy se procházíte okolo menších skupinek. Nejprve projdete kolem skupinky o šesti členech. Jsou to tři manželské páry. Muži jsou starší bohatí podnikatelé a jejich ženy představují mladý doprovod. Stoji v kroužku okolo vysokého stolku, každý v ruce nervózně drží sklenku předraženého šampaňského. Pánové rozebírají politické problémy a dámy buď soucitně přikyvují, nebo se odeberou na jednu stranu stolku a probírají svá, jaksi ženská témata.

Jdeme chodbou dál a mineme skupinku starých známých, kteří se neviděli přes celý jeden rok a mají si toho tolik co říct. Potřebují probrat, jak je Ivánek úžasný v podnikání a jak se Alenka krásně zabydlela v Americe.

Zaslechneme také rozhovory opravdových zájemců o hudbu. Těch se tu zpravidla vyskytuje pomálu. Většinou přidávají bonusová moudra o hudebních skladatelích, kteří jsou ten večer na programu. Opakem těchto znalců, jsou pak rádoby znalci hudby, většinou ženy. Na oko se zajímají o hudbu, ale doopravdy probírají máchání rukou dirigenta a chichotají se pohlednému bubeníkovi, který se prý jmenuje jako ten spisovatel, Svatopluk Čech. „To je švanda, viď, Máňo!“

Všechno jednou končí aneb ještě vám manžílek podrží dveře

Nakonec se všichni rozeběhnou do šatny. Někteří si dávají na čas a je jim jedno, jak dlouhou budou čekat frontu na svůj kabát, protože si musejí dopovědět spoustu poznatků z koncertu nebo si ještě popovídat o Ivánkových dětech a Alenčiných rozvodech. Jiní zase div nesprintují, aby jim neujela tramvaj.

Potom manželé navléknou své ženy do kabátků a mladí studenti si ho naopak s trochu smutným výrazem oblečou sami. Celý dav sejde po mohutném schodišti až ke zlatým dveřím, kde manželé ochotně svým manželkám přidrží dveře a se snahou udržet si upřímnou tvář pronesou: „Prosím drahoušku!“ A ještě je chvilku přidrží, aby jimi mohl projít i ten student. Pak se všichni noří do tmy a zdálky jsou slyšet už jen naivní posměšky, jako že ten trumpetista tam vůbec nemusel být, když do trubky fouknul jenom jednou.

Karolína Šerpánová