Nikdy nejsme příliš staří

Bude vám za chvíli již 50 a připadáte si staří? Myslíte si, že už vás v životě nic nečeká? Tak to neberete život ze správného konce. Nezáleží na tom, kolik vám je let, stále máte před sebou spousty dobrodružství. Minimálně tak si vykládá život hlavní protagonista filmu „Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel“.

Název vystihuje tento film naprosto dokonale, tedy minimálně jeho začátek. Doslova vidíme jakýsi domov důchodců, ve kterém již stoletého staříka nebaví pobývat. Myslí si, že i když je mu 100, stále ještě nezažil vše, co od života čekal. Boří jakési mýty o tom, že staří lidé jsou odsouzeni k nudnému konci života mezi čtyřmi stěnami. Takže zkrátka otevře okno, vyleze ven a uvidí, co ho čeká. Zamíří na první vlakovou zastávku a koupí si lístek tam, kam pojede první vlak. A nežli odjede, nezapomene se pomstít lišce, která si dovolila zabít jeho jediné štěstí – jeho kocoura.

A tím již začíná jeho dobrodružství. Žije okamžikem, který zrovna přijde, nic neplánuje a pouze čeká, co ho potká. S každou nepříjemnou situací se humorně vypořádá a pokračuje ve své cestě. Nepřijde mu ani nic divného na tom, že zapomene člověka zamčeného v mrazáku, zatímco s novým kamarádem popíjí jednu sklenku za druhou, ani že mu potom mrtvému nasadí sluneční brýle, aby se neřeklo, a veze ho vesele dál cestou necestou.

Tento švédský film se vyloženě s ničím nepatlá a záměrně zapomíná na všechny společenské zvyklosti. Proč by se nemohl starý muž občas opít, mluvit sprostě, vzpomínat na to, jak se bavil o židech se Stalinem a podílel na vynálezu atomové bomby, nebo cestovat se slonicí, kterou zachrání z cirkusu. Během svých let přece již poznal všechny doby, všechny typy lidí i jejich ideologie. Libí se mi humorný a přímočarý způsob, se kterým starý mužík řeší veškeré své takzvané problémy. Každý člověk, který jej během jeho cest potká, musí být přinejmenším zaražen. Ale ani na to nehledět, důležité je nenatáhnout bačkory, ať už je nám třeba sto, a vytřískat ze života i to poslední dobrodružství a napětí, co v něm ještě může být.

Anika Krejčí