NA ŽLUTOU SE LEPÍ HMYZ, JÁ A PŘÍSLIB DOBRODRUŽSTVÍ

Žlutá barva kolektivu RegioJet, což je název marketingové značky, pod níž společnost Student Agency provozuje své vlaky a autobusy, mne na silnicích vždy bije přímo do očí. Kdykoliv vidím žlutý autobus, vybaví se mi ty předlouhé cesty zaklíněné mezi okno, sedačku a prapodivná individua sedící vedle mne. Každý měsíc nasedám do tohoto prostředku a oddávám se 18 hodinám komfortu a služeb této agentury. A ať už se mi kdy přihodily lecjaké bizarní věci po dobu cesty, nechtěla bych si vybírat jinou dopravní společnost, která mne v pořádku dopraví do cíle.

Zábava začíná již v okamžiku příchodu na nástupiště, kdy se kolem sebe rozhlédnete a poprvé spatříte skupinu lidí, se kterými budete trávit následující jeden den na x metrech čtverečních. Skupinku lidí, která za vašimi zády bude po večerech vyluzovat prapodivné zvuky, klopit sedačku do krajních mezí, ozařovat vám obličej elektronickými přístroji, nedbat na hlasitost hudby ve sluchátkách a otravovat vás zápachy salámů, krémů a olejíčků a čehokoliv, co si ti nešťastníci přibalili s sebou v dobrém úmyslu zpříjemnit si tak cestu.

KVALIFIKOVANÝ PERSONÁL

Hned za několik málo vteřin, co před vaším nosem zaparkuje vámi dlouho očekávaný žlutý autobus,  z něj vystoupí mladá, povětšinou i milá dáma v růžové pruhované košili. Zářivě se usmívá a prosí vás o cestovní doklady. Když se konečně uvelebíte na svých místech, uslyšíte její hlas ještě jednou a poněkud zřetelněji, hned co se chopí mikrofonu. Vždy mám problém se ubránit smíchu nad monotóním a nacvičeným proslovem, který je povětšinou tak znuděný, že by jeden usnul. (Ale ne na dlouho, protože hned potom vás začne rvát za uši ten příšerný anglický akcent. Ještě nikdy jsem nezažila slečnu, která by zvládla mluvit normálně a s nadšením.) Je ale nutno dodat, že jí to ihned prominete, jakmile se vás přijde zeptat, nedáte-li si kávu či čaj, a dokonce vám nabídne i něco ke čtení – a to vše zadarmo. Zrovna nedávno tato firma změnila svůj sortiment a káva for free se už dokonce dá i pít!

ZBYSTŘETE SMYSLY!

Po celou dobu cesty se můžete zabavit sledováním filmů či posloucháním hudby na obrazovkách před vámi. Ale to, co vřele doporučuji, je sednout si dopředu a poslouchat rozhovory růžolící dívky s pány řidiči. Kolikrát se dozvíte kupu zajímavých věcí! A mimo jiné budete mít i úchvatný výhled na krajinu před vámi! (Jen si, proboha, nesedejde na sedadla číslo 1 a 2, protože nebudete mít prostor pro nohy. A věřte mi, po pár hodinách budete hodně litovat!)

Nezavírejte oči, nakonec i oceníte, že jste se nevyspali, jakmile se ranní ospalé slunce vyhoupne nad obzor a vy budete zrovna projíždět mlhavým Nizozemskem, Francií či Belgií, kde farma střídá farmu, říčka říčku a větrný mlýn se loudavě otáčí. Nikdy jsem nepochopila, jak všichni kolem mohou spát, jak mohou upírat svůj zrak do obrazovek, když projíždí tolika úžasnými zeměmi a vůbec nevnímají krásu, která je míjí. A i když bude tma a celé dlouhé hodiny strávíte jen na dálnici, zkuste se na chvíli nechat unášet na vlnách oslňujících světel projíždějících kamionů, které se rozplývají na vozovce a uhání do dáli. Lapejte prchavé okamžiky kolem vás.

A malá rada na závěr – dojděte si na každé zastávce na toaletu. Ještě si posléze poděkujete.

Přeji šťastnou cestu!

Alexandra Emma Fiedlerová