Muž, který vdechl starému písmu druhý život
PŘÍBĚH ROZLUŠTĚNÍ HIEROGLYFŮ
KUSY ŽULY Z EGYPTA
Od éry posledních faraónů uplynuly tisíce let. Evropa se nachází v zajetí 19. století a znovu si k této době pohřbené pod nánosy saharského písku hledá cestu. Ne však stylem, na jaký jsme zvyklí dnes. Artefakty jsou rozprodávány na černém trhu, aniž by někdo znal jejich pravou hodnotu a význam. Jsou to jen kusy kamene s podivnými čmáranicemi, které se mají stát ozdobou domů bohatších rodin. K artefaktům má přístup především Francie, která v Africe vlastní kolonie.
TROJJAZYČNÝ TEXT
Mladý Francouz, Jean-François Champollion je starým Egyptem okouzlen. A nejen jím. Fascinují ho i jiné, starému kontinentu vzdálené kultury. Má neobvyklý talent na jazyky a již v dětství sepíše několik knih. Co se politiky týká, je zastáncem Napoleona, což mu po jeho pádu ve společnosti přitíží. Také se neřadí k poslušným ovečkám církve, která má velkou část artefaktů od palcem.
Přesto je požádán, aby pomocí Rosettské desky, žulového kamene nesoucího text ve třech písmech/jazycích (hieroglyfy, démotické písmo, což je jazyk egyptských kněží, a řečtina), rozluštil písmo starých Egypťanů.
Desku, jen nedávno nalezenou při ústí Nilu u města Rosetty při Napoleonově tažení do Egypta, však vlastní Angličané.
BOJ O PRVENSTVÍ
Champollion má tedy k dispozici pouze nepříliš vydařenou kopii. Navíc na něj v zájmu staré rivality Francie a Anglie všichni tlačí, aby písmo rozluštil dříve než anglický matematik a doktor Thomas Young. Ten ho sice předběhne, ale rozluští pouze démotické písmo, které nemá z hlediska poznání starověkého Egypta takový význam.
Roku 1822 se to Champollionovi skutečně podaří a jako první člověk moderního světa dokáže číst hieroglyfy. Má to ovšem háček. Deska pochází z mladé éry Egypta a Champollion nemá pro svou teorii žádný další opěrný bod. Má tedy jedinou možnost. Dostat se do Egypta.
To ovšem není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Již tehdy to nebyla příliš bezpečná země a cesta tam už vůbec ne. Navíc byla nákladná a pro Champolliona nebylo lehké na ni sehnat sponzory. Čekal ho ale úspěch. Do Egypta se spolu s malou skupinou malířů, kteří měli zaznamenávat věčné monumenty, dostal.
CESTA DO ZEMĚ FARAÓNŮ
Podle svých vlastních slov v denících, byl ohromen velkolepostí odkazů dávné civilzace a stopy po záhadném písmu nalézal na každém kroku. Poctivě zakresloval každou malbu a kartuši, na kterou při své výpravě narazil. Postupně všechny nápisy a jména rozluštil a dokázal tak, že jeho teorie platí. Champollion se tedy po několika měsících práce vrátil do Francie, aby svou práci obhájil před vládou a veřejností.
KONEC PUTOVÁNÍ
Dlouho však doma nevydržel a brzy zatoužil po další výpravě do země pyramid. Při té navštívil řadu chrámů a významných hrobek. Ustavičně pracoval, nicméně pouštní podmínky byly pro rodilého Evropana těžkou zkouškou. Již v Egyptě onemocněl, zdravotní problémy ale pro své zapálení ale přehlížel. Nakonec se stejně návratu do Francie nevyhnul a nedlouho po něm, ve věku 41 let, zemřel.
Jean-François Champollion se postavil konvencím své doby, věnoval svůj život oživení dávno zaniklé civilizace a umožnil všem, kteří přišli po něm, pochopit význam obrazů vyrytých v kameni.
Zuzana Rejmonová
