Milý Ježíšku, moc bych si přála…

Všichni máme nějaké sny, cíle nebo jenom věci a místa, které bychom chtěli uskutečnit nebo navštívit. Někdo možná touží být americkým prezidentem, jiný by si přál letět do vesmíru a další si chce třeba jenom založit kapelu.

Před nedávnem jsem si začala sepisovat seznam svých přání, která zatím jenom na papíře čekají na uskutečnění. „5 kroků, jak si uskutečnit své sny“ zněl nadpis jednoho článku, který mě donutil nad tímto tématem přemýšlet. Chápu, že pro sen být americkým prezidentem je i pět kroků málo, ale na splnění dosažitelných snů není žádných podobně chytrých článků rozhodně zapotřebí. Jediné, co potřebujete, je zvednout se a přestat se neustále na něco vymlouvat.

Nepůjdeme si zahrát paintball?

Například na mém seznamu je jedním z přání zahrát si paintball. Naprosto jednoduše dosažitelná věc, ale přesto tohle moje přání čeká na své vyplenění už poměrně dlouho. Což mě opět vrací k otázce, na co čekám? Na co vlastně čekají všichni, kdo mají někde v hlavě zasunuté nějaké to přání, které zbytečně čeká na naplnění? Protože není nic jednoduššího než o víkendu vzít partu kamarádů a jít si po sobě zastřílet barevnými bombičkami. A dokonce to jde v méně než pěti krocích, kdy jedním z nich je například napsat si svoje přání na kus papíru a mít ho neustále na očích.

Proto bych tímto chtěla apelovat na všechny, kdo zřejmě stejně jako já čekají na nějakou správnou konstelaci hvězd: Pokud máte životní sny, na nic nečekejte a jděte si za nimi.

Anna Dohnalová