Lidská zvířeckost aneb jde jen o instinkt?

Nedávno jsem viděl film „Experiment“ natočený podle skutečného „vězeňského experimentu“ ve Stanfordu. Ten byl proveden roku 1971 psychologem Phillipem Zimbardem. Ze 75 dobrovolníků vybrali 24 lidí, kteří byli následně rozdělení na „dozorce“ a „vězně“. Experiment musel být předčasně ukončen kvůli nečekané krutosti dozorců, ale na konci filmu padla věta, kterou jsem poslední dobou slyšel už mnohokrát a vždy mě překvapovala -, jeden z vězňů přirovnal chování všech zúčastněných ke zvířecké divokosti a brutalitě. A zrovna tato výmluva či toto přirovnání okolo mne poslední dobou zaznívají častěji než normálně.

Výmluvy

Z mého pohledu lidé přirovnávají ty, co ubližují nebo zabíjejí, ke zvířatům z jednoho důvodu. A to že bereme zvířata jako podřadný druh. Přeci jenom jsou schopné nechat své mladé umírat hlady jen proto, nejsou dost silní. Ale lidé si neuvědomují, že jde o odvěký zabudovaný instinkt, o kterém zvířata nerozhodují. Na druhé straně lidé nad sebou tu kontrolu mají, dokážou se rozhodnout, co udělají.

Když zvíře loví či zabíjí, dělá to proto, aby přežilo, aby nakrmilo sebe či svojí rodinu. U zvířat neexistuje krutost či zvrhlost, (tedy krom delfínů, ti jsou krutí) neužívají si zabíjení či mrzačení, nemá to pro ně žádný jiný význam než potravu či ochranu. Na druhou stranu lidé… Ubližujeme si navzájem a uspokojujeme tím své touhy, léčíme si komplexy, lepšíme si špatné nálady, zvedáme si sebevědomí a takto bych mohl pokračovat dál... Proč si lidé ubližují a užívají si to? Nejde jen o vraždění, dá se říct, že spíš vůbec. Lidé si ubližují všemi způsoby, na které přijdou, krutě, bezohledně a hlavně ku vlastnímu prospěchu. Srovnávat lidi se zvířaty je jako srovnávat dítě s dospělým, dítě neví, že to, co dělá, je nějak špatné, či že by onu věc dělat nemělo. Když budete ubližovat dítěti nebo jej jakkoliv omezovat, praští vás... Ale chyba není na straně dítěte, ono se pouze instinktivně brání, a stejně tak zvířata.

Pojďme na to ze široka

A zkusme se podívat na celkový problém. Když se dnes ve zprávách dočteme že teenager šel do školy se zbraní a zastřelil tři své spolužáky, určitě se při tom rovnou dozvíme i nějaký důvod – šikana, psychická porucha, domácí násilí apod.

Když se dozvíme o ve zprávách o tom že „zdivočelé“ zvíře napadlo člověka v lese, už se nedozvíme že onen člověk se k danému zvířeti moc přiblížil, či že ho nějak obtěžoval.

V Zimbardově experimentu, nakonec vše tak nějak dobře dopadne, vše se vysvětlilo a vyřešilo. Ale jednou přijde doba, kdy se nic vysvětlovat nebude, nikdo se nás nebude ptát jaký jsme měli důvod. Co se totiž s námi stane, až nás někdo postaví před soud a zhodnotí naše činy jakožto lidstva? Nedopadnou potom ty „zdivočelé“ zvířata líp?

Zabíjíme zvířata kvůli potravě, nebo čistě kvůli tomu, co by mohla udělat? Lidé tuto planetu a její suroviny, zásoby a vůbec vše berou jako samozřejmost, jako něco, co náleží nám a nikomu jinému, ale zvířata tu byla před námi. V celé historii této planety tu nikdy nežil organismus tak ničivý a sebestředný jako jsme my. Ale co když jednou, přijde někdo, kdo kvůli požitku a užitku vyvraždí nás?

Karel Šíma