Lesk a bída dostihů

K dostihovému sportu jsem se dostala už jako malá holka. Moje rodina vlastní stáj na závodišti ve Velké Chuchli v Praze a jeden z prvních „cvaláků“ (pozn. aut.: cvalák je kůň, jenž běhá rovinové dostihy, stejně jako například klusácké dostihy běhají takzvaní „trapáci“), na které jsem si sedla, byl Lewin, v té době patřící panu Neckářovi, našemu známému zpěvákovi. Takový kůň je svým způsobem nevychovaný. Jediné, co po něm chcete, je, aby utíkal dopředu. V lepším případě aby neutíkal z prostor závodiště. Proto je práce se zvířetem, které váží téměř pět set kilo, velmi náročná. O to lepší pocit zažíváte, když proběhne skrz cílovou pásku první.

Mračna se stahují

Bohužel v dnešní době se nad tímto ušlechtilým sportem a „zábavou králů“ stahují černá mračna. Lidi, kteří dříve měli zájem především o zvířata a o rozvoj sportu jako takového, vystřídali lidé chamtiví bez špetky zájmu o cokoliv jiného, než je výdělek. Mezi veřejností není až tak dobře známo, že přibližně 80 % zisku z výhry jde majiteli, který v mnoha případech koně viděl pouze probíhat cílovou rovinkou. Bývají mezi nimi slavné osobnosti, podnikatelé a magnáti. Zbytek si mezi sebe rozdělí trenér, jezdec a ošetřovatel. Známější je asi fakt, že se závodí o nemalé částky. A nemalé částky padají i u zápisu do jednotlivých dostihů.

Mnoho lidí si také myslí, že za dob totality komunistický režim tento sport nepodporoval, jelikož koně pro ně byli symbolem buržoazie. Smutnou pravdou je, že dotace jsou dnes stále stejné jako za dob totality, ovšem ceny za vše šly diametrálně vzhůru.

Vzestup a pád srdcového krále

Co je tedy výsledkem toho, že začíná jít pouze o peníze? Rozhodně velmi diskutované téma diskvalifikace žokeje Stromského a jeho koně Nikase, kteří si na Velké pardubické doběhli pro vítězství. Příběh této dvojice je velmi poutavý. Pan Kupka, majitel Nikase, je zlatník z Prostějova, který v minulosti vlastnil několik nepříliš úspěšných koní. Když Nikase přivezl, nikdo nevěřil tomu, že zrovna tento kůň někdy zvítězí, navíc v tak prestižním dostihu. Byl vyhublý a slabý. Majitele stál pouhých 80 tisíc korun, není to zbohatlík a víc za koně ani dát nemohl. Jeho žokeje Stromského navíc provázela smůla už v předešlých ročnících, kdy ho o vítězství připravil žokej Váňa naprosto neprávem. Pokusili se podat žalobu na Jockey Club, ale neúspěšně. Dalo by se říci, že si tato dvojice doběhla pro vysněné vítězství srdcem.

Nicméně po skončení dostihu přišla na řadu povinná dopingová zkouška, kdy bylo Nikasovi nalezeno minimální množství zakázané látky, která se nakonec objevila v krmení, jež dostával. Nikdo nevěděl, že krmení tuto látku obsahuje, v obsahu o ní nebyla zmínka. Navíc bylo prokázáno, že tato látka nemá absolutně žádný vliv na výkon koně. Má tchyně je asistentkou lékařky, která tyto dopingové zkoušky provádí. I na jiných závodech se stalo, že jezdci podali koni látku, jež byla zakázána. Například podávali kobylám hormony, aby v době závodu neříjely. To vše se musí nahlásit před závodem, aby nedošlo k diskvalifikaci. Nicméně to vždy dopadlo tak, že se omluvili za nevědomost, a „jelo“ se dál.

Dvojice, jež se nehodila do krámu

Proč tomu tak nebylo v případě Nikase? Můj názor je takový, že lidé, kteří o tomto rozhodují, také vlastní koně, kteří prohráli, a znají se i s bohatými majiteli. Tito lidé mezi sebou koně „handlují“ (pozn. aut.: obchodují s nimi, jako kdyby to byly věci) a to opět nese nemalý zisk, obzvláště pokud se kůň může pyšnit četnými vítězstvími. Proto se jim už od začátku nelíbila tato dvojice, které nikdo nevěřil, a především kůň, který patřil úplně obyčejnému muži. Zjednodušeně se jim „nehodil do krámu“ a tak musel být vyloučen. Přeci nenechají zbohatnout muže, který je „jen“ zlatníkem. Jsem si jista, že i oni sami byli jeho výhrou šokováni a tento fakt byl pouze vodou na jejich mlýn. Pokud by tomu tak bylo například u zmíněného žokeje Váni, mávlo by se rukou. Je miláčkem publika, národním hrdinou. Právě díky němu se dostihy stále těší určité popularitě a sledovanosti, proto by jeho vyloučení určitě vyvolalo vlnu nevole. Proč ale nevyvolává vlnu nevole neoprávněné vyloučení žokeje Stromského?

Je smutné pro nás, kteří se v tomto oboru pohybujeme, vidět muže, který koně miluje a miluje svou práci, jak byl téměř stržen na dno mašinérií chamtivých lidí, kteří nemají ponětí o tom, co vše musel pro své vytoužené vítězství podstoupit. Markovi Stromskému přeji, aby se znovu postavil na nohy, nezatrpkl na to, co je jeho smyslem života, a nedělal si těžkou hlavu z lidí, kteří nepřejí cizímu štěstí a milují pouze peníze, jež tento krásný sport vydělává. On ví, že je vítěz.

Anna Toncarová