Krysař je ženská

Kupecké město Hameln, v něm jeho obyvatelé a v něm jejich krysy. Moře krys, které obyvatelstvo sužují a ohrožují ze všech stran. Je jich více a více, jsou větší a větší. Jediný, kdo může městu pomoci, je Krysař… Švandovo divadlo před nedávnem uvedlo nejnovější divadelní adaptaci slavné novely Viktora Dyka, „Krysař“ pod režisérským vedením Doda Gombára. Rozhodně se jedná o netradiční zpracování staroněmeckého motivu.

Režisér vsadil na netradiční obsazení hlavní postavy – Krysaře totiž hraje žena, Klára Cibulková. Rozhodně to není nic proti ničemu, navíc i sám Dyk upozorňuje na to, že Krysař je štíhlé postavy s drobnýma, jemnýma rukama. Hereckému výkonu Kláry Cibulkové se určitě nedá nic vytknout, spíš jde o poměrně velký a odvážný odklon od původního pojetí tohoto tématu.

Vlastně žádnému hereckému výkonu se nedá nic vytknout. Ať už Jacob Erftemeijer v roli Seppa Jörgena nebo Petr Buchta jako Froschen, oba byli skvělí. Představení též překvapivě oživil i herecký výkon mladé herečky Evy Josefíkové, která ztvárnila roli Lory.

Stavíme dům

Velkou pochvalu si zaslouží rovněž originálně pojaté kostýmy s výjevy moralistického ztvárnění „Zahrady rajských rozkoší“ od Hieronyma Bosche. Výjevy poukazující na lidské poklesky dokonale korespondovaly s hlavní myšlenkou Dykovy novely. Rozhodně nezanedbatelnou součástí tohoto divadelního představení je i vhodně zvolená hudba Gabriely Vermelho, která skvěle podtrhuje charakter díla.

Další, co určitě zaujme, je zdánlivě minimalistická scéna, ve které jsou využity obyčejné holé cihly. Ty v průběhu celého představení všichni herci neustále přeskládávají a vytvářejí si tak potřebné prostředí. Cihly neslouží pouze k vytváření scény, ale zároveň jsou i prostředkem pro vyjádření emocí. Drásavé zvukové efekty padajících cihel, ale i prašnost ytongových úlomků jsou pak spíše rušivým elementem. Je to rozhodně netradiční a v určité míře i zajímavý prvek, ale opravdu všeho s mírou. Když byste ke konci představení měli postavený už třetí dům, ale herci stále přenášejí cihly z jednoho konce místnosti na druhý, začne se to stávat spíše obtěžujícím prvkem  

Vyrazit, či nevyrazit?

Toto netradiční zpracování Dykova „Krysaře“ ve vás určitě vyvolá rozpaky a vzbudí vlnu otázek. Jednou z nich je, zda tyto rozpaky byly tvůrčím záměrem. Zda autoři tímto zpracováním chtěli z diváka vytvořit diváka aktivního, který bude ze Švandova divadla odcházet s potřebou zpytovat své svědomí či oprášit vědomosti. V každém případě se jedná o nezapomenutelné představení. A pokud nejste ortodoxním zastáncem toho, že Dykův „Krysař“ musí být muž, rozhodně do Švandova divadla vyrazte.

Anna Dohnalová