Křižíkova fontána tančící v rytmu Vivaldiho

Druhý květnový pátek, na který připadal Den vítězství, jsem využila k návštěvě Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti. Představení začínalo ve 23 hodin, takže i když se v tomto období stmívá v pozdějších hodinách, mohli jsme si show užít v pořádné tmě, která navozovala tu správnou atmosféru.

Na programu je široký výběr: od filmové hudby („Piráti z Karibiku“, „Titanik“) až po Metalliku. Ale Antonio Vivaldi a jeho „Čtvero ročních období“ tomu teprve dává ten správný rozměr. Představení trvalo asi půl hodiny a já nemohla ani na vteřinu odtrhnout oči od úžasné koláže barev a vodních proudů, které se mi míhaly před očima. Okouzlená jsem sledovala přecházení ročních období, a i když jinak vážnou hudbu nijak zvlášť nemusím, ten večer bych nic neslyšela raději než ladné tóny Vivaldiho. 

Omámená „létem“

Vodní proudy spolu s krátkými animacemi dokonale ladily s hudbou. Tak moc jsem nasála tu příjemnou atmosféru, že jsem – myslím, že zrovna někdy během „léta“ – měla takovou menší krizi a přišla jsem si jako omámená. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se zaposlouchala do hudby, nebo že tam bylo málo lidí a já mohla zaujmout pohodlnou polohu, možná na mě zaútočily pozdní hodiny nebo to byl dopadající proud vody, co mě tak uspávalo? Nevím, každopádně jsem pořádně vnímat mohla až někdy uprostřed „podzimu…“.

Přišlo mi, že co roční období, tím víc vše gradovalo. A zima celý program dovršila na jedničku. Okouzlená jsem pak opouštěla už tichou a ztmavlou fontánu a před očima se mi stále dokola zjevoval úžasný obrázek tančící vody. Byl to krásný a příjemný zážitek, který můžu s chutí doporučit.

Barbora Bochňáková