V úterý 11. 4. jsem spolu s dalšími desítkami tisíc studentů z celé republiky psala slohovou maturitní práci. Hned v ten den se na CERMAT vyrojila obrovská spousta kritiky na sociálních médiích. Jak to vidím já?

První kritiku si CERMAT vysloužil za to, že se letos znovu po pěti letech maturitní slohy studentů posílají jiným učitelům než těm, kteří na dané škole učí. Jistě, chápu, že záměr byl v tom, aby se zamezilo nadržování nebo naopak, na druhou stranu v tom zas až tak dobrý nápad nevidím.

Jednak to prodlouží délku opravování textů a jednak se opravdu bojím, aby mi nebyly zbytečně strženy body za úpravu. Osobně si nemyslím, že bych psala nějak nečitelně, paní učitelka si nikdy nestěžovala, ale také na můj rukopis byla čtyři roky zvyklá… Jak na něj bude nahlížet zapšklý profesor těsně před důchodem s dvaceti dioptriemi, skutečně netuším.

A také se občas stává, že u někoho zapracuje tréma více než u jiných, a ačkoli jindy píše jako laureát Nobelovy ceny, není chudák ve stresu schopný napsat ani jednu kloudnou větu. V tomto případě kantor, který žáka učí čtyři roky, pozná, jak zapracovala tréma, a může to zohlednit, kdežto cizí profesor nemůže mít nejmenší tušení.

At se děje, co se děje, beru vyprávění

Další kritika, která se na CERMAT nahrnula, byla ohledně výběru témat. To, že někoho napadlo dát na výběr článek s prvky fejetonu, skutečně nechápu, jelikož to bych za 90 minut skutečně nevymyslela. Na druhou stranu, pokud někdo zvolil taktiku jako já, že si prostě vezme vyprávění, ať už je téma jakékoli, nemusí si zas až tak moc stěžovat. V tomto roce byla v nabídce dokonce dvě témata vyprávění, ze kterých si studenti mohli vybrat: prvním byla Postapokalyptická budoucnost (vyprávění s prvky sci-fi rozvíjející výchozí text) a druhé bylo o jakémsi dobrodruhu, který vyvázl z léčky domorodců (navazující na výchozí text). Já si vybrala to první, jelikož mi přišlo, že si tam člověk může nejlépe vymýšlet a spíš napíše těch 250 slov. Jenže jsem se neubránila drobných pochybností, zda je mé vyprávění dostatečně sci-fi – opět problém související s tím, že práci opravuje někdo, koho neznáme.

Psát hodinu a půl?! To mám za deset minut!

Tímto bych chtěla apelovat hlavně na budoucí maturanty. Samozřejmě, že se najdou tací, kteří to napíšou za 20 minut a jdou domů, ale těch je vážně málo. Sama jsem si říkala, že doma mi sloh trvá i s přepsáním z papíru „na nečisto“ asi 15 minut, tak nechápu, na co potřebujeme tolik času. Pravda je nakonec taková, že bych ještě půl hodiny potřebovala. Když jsem práci dopsala, několikrát jsem ji ještě pročítala a doopravovala a na přepsání do záznamového archu jsem si nechala jen 30 minut. A jak jsem se snažila psát to čitelně, málem jsem dopsání nestihla. Za ty nervy a odevzdávání přesně na čas bez přečtení výsledné práce to skutečně nestálo…

S nadpisem, nebo bez? Já potřebuji ještě papír! A opsat, nebo ne?

Problémem, který nikde nezazněl, ale mně přijde naprosto klíčový, je nedostatečná informovanost zadavatelů práce. Chudák zadavatel nedostal dostatečné instrukce, takže nám nebyl schopný říct, jestli nadpis má být náš, nebo opsaný z papíru, jestli výchozí text v daném případě opsat, nebo ne, a na papír „na načisto“ na víc se musel zeptat komisaře. CERMAT tak uvedl do zbytečného stresu nejen nás, studenty, jestli vše napíšeme, tak jak to má být, aby nám za to nestrhli body, ale i samotného zadavatele práce, který byl zoufalý, že nedokáže s jistotou zodpovědět naše otázky. Problém CERMATu je také v tom, že nezodpovídá dotazy položené na jejich webu, takže člověk vlastně ani nemá kde ty informace získat.

A jak vidím letošní maturity? Sice předchozí zkušenost nemám a doufám, že tahle je první a poslední, ale řekla bych, že zas až tak hrozné to nebylo. Osobně si myslím, že témata sice mohla být lepší, nicméně také horší, rozhodně se vybrat dalo. Více než témata mi na celém slohu vadilo rozesílání prací jiným kantorům a nedostatečná informovanost.

Natálie Nehasilová