Jak plýtvat životem
Návodů a rad jak žít úspěšný spokojený život je dlouhá řada. Dozajista jste jich četli již mraky a dozajista jste se jimi začali svědomitě řídit, a tak jste teď již tak úspěšní a produktivníjako já, která takové články hltá jedním dechem. Jenže my už jsme takhle tak dokonalí, až jsme nudní! To je třeba změnit, a proto přináším přelomový článek ve vašem životě o tom, jak se stát naprosto neúspěšným a nepoužitelným!
ZÁRODKY NEFUNKČNOSTI
Průšvih začíná již v základech. Ráda bych zde uvedla jeden citát mého oblíbeného interpreta – Marilyna Mansona: ,,Vždycky jsem věřil, že člověk je chytrý. To lidi jsou stupidní. Jen máloco dokládá tuto skutečnost lépe nežli válka, organizované náboženství, byrokracie, střední škola, kde většina tak nemilosrdně vládne.“ Masy a davy lidí zkrátka zdeformují celkem působivé myšlenky v myšlenky utopické a neaplikovatelné na tento svět. Vytvořili jsme si návyky, jež jsou kontraproduktivní z hlediska našich ambicí, všechno tohle poté přenášíme na své potomky, vnuky a pravnuky, a tak vše nefunguje přesně tak, jak to nefungovat má. Takže vše začíná jedincem, pokračuje masou, jež na jedince dýchne všechnu tíhu světa, a skončí zase u jedince, který je ovšem tím vším již příliš frustrovaný a blokovaný na to, aby sobě či světu nějak prospíval.
Problém tedy podle mě spočívá do značné míry v tom, že odvracíme zrak od sebe k nepodstatným věcem, k lidem, na kterým nám nezáleží, a řídíme podle toho všeho život. K sobě obrátíme zrak pouze ve chvíli, kdy si nějakým ješitným či hloupým způsobem honíme nebo naopak poškozujeme ego. Málokdy jej k sobě obracíme za účelem skutečné sebelásky.
Nenechte se zmást, tento článek rozhodně nemá nic řešit, s tím mne vůbec neděste! Ale pokud chceme, aby něco správně nefungovalo, musíme nejprve nalézt příčinu, proč věci nefungují. Tak dobrá, k něčemu jsme se dobrali, teď se již konečně dozvíte, jak si můžete snadno a rychle zhatit životy.
TOP RADY
Poslouchejte rodiče a všechny ostatní lidi, co nejsou tam, kde chtějí být, ale radí vám, co máte dělat a nedělat. To je velmi důležité. Nejlépe vás totiž od dobré cesty odradí ti, jimž se něco nepovedlo a vzdali se vlastního života, takže poslouchejte jejich rady, a to nejlépe doslova. Nestarejte se o ty, na nichž vám skutečně záleží, zato věnujte nadmíru povrchní pozornosti těm, kteří vám jsou v hloubi duše naprosto jedno a věnujete jim svou pozornost jen proto, abyste si šplhli ve společenském žebříčku nebo z podobně ješitných důvodů. No vážně. Možná poslední dobou zanedbáváte svou drahou polovičku či rodinu, a přitom vás hrozně tíží, co že jste se to o sobě doslechli za drby, jež říkala paní Nováková ze třetího patra, která na vás každé ráno vrhá vražedné pohledy. Gratuluji, jste na správné cestě k tomu, abyste zůstali naprosto sami, zklamali všehcny vámi milované a investovali energii do lidí, o které byste si neměli ani opřít kolo!
Všechno odkládejte. To je taky velmi klíčový bod, ale myslím, že jej 90 % lidí zvládá na jedničku. Ovšem kdybyste přeci jen měli nějakou tendenci dělat věci včas... Kašlete na to. Pokud musíte do půlnoci odevzdat seminární práci na dvacet stran a ani jste nezačali, je třeba vyluxovat z pouště veškerý písek, vytřít tu velkou louži jménem Vltava nebo evidovat všechny auta se čtyřmi koly na D1. Všechno je důležitější než dělat to, co byste měli dělat, na to vemte jed.
Myslete negativně a hodně se stresujte. Co se týče návodů jak být neefektivní, není snad nic efektivnějšího než upnout se na všechno, co se vám nepovedlo, čeho se bojíte a co vás tíží nebo mrzí. Protože pokud se vám něco nepovedlo, nejhorší, co byste mohli udělat, aby se vám to příště povedlo, je zaměřit svou pozornost na další pokus. Na to, abyste to tentokrát udělali lépe, případně i trošku jinak. Takže se raději zaměřte na proklínání svého neúspěchu. Na obviňování nejen sebe, ale hlavně a především ostatních lidí a okolností. Na někoho to přeci musíte svést, no ne? Musíte to svést na špatné podmínky, na to, že nemáte dostatek podpory, že vás nikdo nemá rád a vyrůstali jste ve špatné rodině, máte hrozné přátele a vaše polovička vás nemiluje tak, jak by měla. Také si musíte v hlavě udělat jasný scénář, co hrozného se ještě stane, když se vám něco nepovedlo. Možná jste pokazili jednu věc, co by se s trochou snahy dala napravit, ale je třeba to dohnat dál! Vzpomeňte si na vše, co ještě máte a co ve vašem životě funguje, ale jen proto, abyste to pořádě zpochybnili a vytvořili sci-fi příběh o tom, proč se i tohle ve finále pokazí a vy skončíte na dlažbě a sami.
No a vracíme se tak trošku k začátku, ovšem přichází ten nejlepší nápad – nenáviďte se. Nenáviďte se nejvíce, jak to dovedete. Protože pokud se nemáte rádi, nikdy ve vašem životě nic nemůže dobře a dlouhodobě fungovat. Tohle je skutečně asi nejvíce spolehlivá metoda. Nenáviďte se až do morku kostí. Kritizujte se. Říkete si, jak jste oškliví a hrozní a že nic nedokážete, dokud tomu skutečně neuvěříte a nezabijete veškerý potenciál, kterého jste si do té doby byli vědomi. Nenáviďte se tak moc, že vás začnou nenávidět i ostatní, protože tím, jak se k sobě chováte, přitáhnete i chování ostatních lidí vůči vám. Tak, myslím, že jste připraveni pro řádné plýtvání životem!
PROČ?
A teď trochu z jiného soudku. Proč tohle píšu? Protože většina lidí (včetně mě) se při vymanění ze svých špatných návyků a při cestě za úspěchem zaměřuje na vnější svět. Hledají spásu v druhých lidech, kteří je budou ovládat. Hledají spásu v článcích, co jim otevřou oči. Hledají spásu v drogách, jež jim pomohou od všeho utéct, nebo si od nich možná slibují lepší výkonost. Vždy hledáme řešení mimo sebe. Inspirace a motivace je fajn. Moc fajn. Dokonce si myslím, že pokud se chceme posunout, měla by pro nás motivace být jako hygiena – z preventivních důvodů bychom ji měli vyhledávat každý den. Každopádně pokud se sejde řada dnů, týdnů, měsíců či let, kdy je začátek i konec naší snahy vložen do rukou „vnějších spasitelů“, je něco skutečně špatně.
Odkážu se zde opět na jednoho inspirativního člověka, ale tentokrát z úplně jiného soudku – Jaroslava Duška. Ten tvrdí, že veškerá řešení i odpovědi máme v sobě. Myslím, že na tom skutečně něco je. Často víme, co máme dělat nebo nedělat. Ptáme se na věci, na které známe odpověď, a děláme, jako bychom nevěděli. Žádný člověk, článek, lék ani droga vás nespasí. Jsou to berličky, něteré z nich lepší, některé z nich horší. Ale ta hlavní práce se musí odehrát ve vaší hlavě. Dokud si neuvědomíme, kolik zodpovědnosti a zároveň kolik moci a potenciálu v sobě neseme, těžko uspějeme a především budeme snadnými terči pro lidi, kteří si svou moc uvědomují a na bezmoci druhých vydělávají peníze (semináře, jež vám změní život za 50 tisíc, náboženské sekty...) Takových lidí jsou spousty. Neukazujme na viníky a na ty, co nám ubližují nebo nás poškodili. Obraťme se k sobě a změňme svůj přístup tak, že nad námi nikdo z potenciálních škůdců nebude mít moc.
Kateřina Michaličková
