Jak na první setkání aneb společenská tabu a ženy

Žiji v době, kdy je denní rutinou seznamovat se přes internet. I já už mám za sebou pár zkušeností, z nichž některé nebyly zrovna dobré. A proto jsem tu se svým revolučním řešením.

Buď sama sebou a věř si!

Dobře, dobře, buďme realističtí. Stačí, když si vybereš jedno z toho. Nemůžeš si přeci věřit, když si vzpomeneš, jak se vždy po škole nacpeš k prasknutí, odkrkneš si a následně se vyvalíš na postel. Buď budeš sama sebou a potká tě obrovské štěstí (narazíš na svého prince na bílém koni, jenž tě bude milovat i s ústy od Nutelly), nebo celé rande skončí katastrofou. Takže ti asi nezbývá nic moc jiného než na chvíli opomenout svou přirozenou stránku a stát se onou společenskou a slušnou Dámou s velkým Dé.

Stále se musím zamýšlet nad tématem (své) ženskosti a jak ji společnost přijímá. Má drahá máti se třeba stále pozastavuje nad tím, že nenosím podprsenku. Prý je to neslušné až vyzývavé. Mně ale nejde do hlavy, proč bych měla skrývat své tělo, proč bych se měla stydět za to, že mám bradavky. Takže dámy, žádná prsa, natož bradavky nemáte!

Asi si říkáte, že jsem jen další fanatická feministka, kterou opustil přítel. Ale tak to není. Jen mám hlavu, nestydím se za sebe a nemám problém říkat svůj názor.

Jako by mne projížděli skenerem

Vnímám na sebe, jakožto na ženu, velký tlak ze strany společnosti. Řekla bych, že kontrolky na onom pomyslném skeneru přímo řvou. Nesedím s nohama napevno semknutýma u sebe. Sedím tak, jak je mi to pohodlné. Krkám. Chodím na toaletu. Když jsme naštvaná, mluvím sprostě. Ano, ano, ano.

Jak to tedy ale shrnout, aby to celé nevyznělo jako pusté nadávání na konvence? Snad jste pochopili, že z části je to jen jedna velká nadsázka. Abyste si nemysleli – jistě že na svatbě rodinné přítelkyně nekrkám přes celý sál a podobně. Vím, kdy se to opravdu nehodí. Jen myslím, že není potřeba brát zmíněné věci jako naprosté faux-pas a jízdenku k vyloučení ze společnosti. Když se to vezme z druhé strany, přeci jen jsme lidé a pocházíme pravděpodobně z opic.

Magdalena Sobotková