Emma v českém znění
Vždy mne bavilo řečnit. Vždy mne bavilo pracovat se svým hlasem. Pamatuji se, že jsem jako malá holka dokonce chtěla být právnička. Český jazyk byl můj obor. Ale kde jsou ty časy?
Momentálně je mým hlavním jazykem, který používám aktivně (což neznamená ovšem dobře), angličtina. Veškeré svaly, které jsou člověku nápomocny v mluvě, se mnou pak, když se pokouším opět mluvit česky, příliš nespolupracují. Artikulace je čím dál tím těžší a já tak pomalu propadám zoufalství. Tohle si žádný dabér nemůže dovolit. A už vůbec ne takový, který se před prací rád posilní půllitrem čerstvě točeného piva!
Ale jak jsem se k této profesi vlastně dostala? Jelikož jsem vynikala v hudební výchově, na své bývalé škole jsem kdysi moderovala koncert klasické hudby. A tam můj projev zaujal našeho pana profesora na informační technologie, který tehdy usilovně pracoval na založení jakési školní, potažmo regionální televize. Oslovil mne, jestli bych s ním nechtěla spolupracovat, namlouvat reportáže, zkrátka a dobře propůjčit svůj hlas jeho projektu. Souhlasila jsem. Brzy jsem dostala i možnost namluvit kratší dokument pro naši místní cestovní kancelář a za to jsem získala zájezd zadarmo do Řecka (tuto nabídku jsem do dnešních dní ještě nevyužila).
Takže to byly první impulsy. Vždy jsem věděla, že by mne dabing velice bavil, ale více jsem toužila po komentářích k dokumentu, kdy se člověk, mimo jiné, dozví i ledacos zajímavého. Naopak herectví jsem se stranila, nechtěla jsem si hrát na něco, co nejsem. Navíc mi nebylo jasné, jak se k něčemu takovému člověk může dostat, pokud nemá DAMU.
A tak roky plynuly a já mohla svůj potenciál vybít alespoň touto školní formou. Některé zprávy z regionu šly i do televize. Ale k těmto svým výstupům se v dnešních dnech již vůbec nehlásím.
NEOBLOMNÉ PŘESVĚDČENÍ
Mezitím jsem se přestěhovala do Prahy a ta mi otevřela nové obzory. Při jednom ze svých průzkumů jsem objevila mediální školu, která nově pořádá kurzy dabingu a odkud vyšla i samotná Emma Smetana! Nebylo na co čekat. Tam musím jít! A tak, když jsem přesvědčila tátu, že to bude dobrá investice a dali jsme peníze dohromady, ačkoliv to nebylo vůbec málo, přihlásila jsem se do základního kurzu. Což ovšem znamenalo, že pak budu muset nastoupit i do kurzu navazujícího, aby to vůbec mělo smysl. Základní kurz je jen jakési letmé přičichnutí, zjištění, oč vlastně běží. Jenže to já dávno věděla a věděla jsem také, že to chci dělat! (Jenže bez kurzu prvního nešlo nastoupit do druhého. Takže sbohem drahocenné papírky!)
Základní kurz se skládal z hodin s lektorkou herectví, která pracovala s naší mluvou a taktéž s dechem. Učila nás různým technikám. Dále jsme měli hodiny ve studiu s paní režisérkou.
OD PLANKTONU PO MILOSTNÉ SCÉNY
Se mnou v kurzu, musím se přiznat, byla jen jedna jediná slečna, se kterou jsem prošla i do kurzu následujícího. Hned v prvních lekcích jsem měla šok. Šla jsem tam s tím, že ze mě bude zkrátka dabérka dokumentů. Jenže samozřejmě, musela jsem si hrát, musela jsem projít všemi možnými formáty. A začátky byly krušné! A tak jsem si vždy před hodinou dala na kuráž pivo. Cítila jsem se pak samozřejmě lépe, jen s artikulací byla trochu potíž (ehm!). Paní režisérka se mi vždycky jen smála. Připravila si pro nás do prvního kurzu krátký animovaný film. To byl náš jediný výstup. Byla jsem plankton. A jako plankton jsem musela měnit svůj hlas. První výzva. Při zahřívacím kole kurzu druhého jsem pak byla rudá až… vy víte kde. Milostná scéna s Meryl Streepovou – a to je, prosím pěkně, paní herečka s velkým H! „To jako vážně?!“ nevěřila jsem vlastním očím. „Jo, holka, s tímhle jsem taky začínala. Směle do toho!“ dodávala mi kuráž režisérka. To byste nevěřili, jak se u toho člověk zadýchá! Ke konci lekce se mi motala hlava jako na kolotoči.
Nutno dodat, že jsme si s režisérkou okamžitě potykaly a staly se z nás dobré kamarádky. Byla jsem dokonce pozvána do opravdového studia na natáčení, kde jsem si mohla sednout za mikrofon a zkusit si, jaké to je v reálu. Postupem času jsem se otrkala a každý další film a formát byl jen výzva, někdy dokonce i zábava. Prošli jsme od animovaných filmů a milostných scén přes kalibr, jako je Woody Allen (a tam se člověku pusa nezastaví), až po dokumenty, horory či telenovely. Na telenovelu vzpomínám moc ráda. Hotová Itálie! Na této hodině jsem se tak uvolnila, po všech těch nadávkách a hysterických výstupech, že jsem přijela domů a spala jako medvídě.
BUĎ TO TAM JE, NEBO NE
Tato profese ovšem není jenom o tom přijít a hrát si. Nemůže ji ani náhodou dělat každý. Možná si můžete projít kurzem, ale neznamená to, že pak najdete i uplatnění. Buď to ve vás je, nebo ne. Navíc musíte zvládat spoustu věcí najednou. Český dabing se za poslední roky opravdu změnil. Může za to uspěchaná doba a technika. Dříve se lidé sešli a vše si společně dopředu nazkoušeli. Teď přijdete do studia a pomalu ani nevíte, jaká role vás čeká. Čtete si jen repliku napřed. A o to lepší vlastně musíte být herec, rychle vstřebat, co se po vás chce, o co na plátně jde.
Před sebou máte scénář a díváte se na televizi, kde běží originál s časovým kódem v pravém horním rohu. A jediné, co vás zajímá, je právě tento kód. Ve scénáři pak máte vepsané různé poznámky – jestli mluvíte mimo obraz, jestli tam máte nějaký vzdech atd. Do uší vám řve originální znění a vy přes všechnu tu směsici informací musíte dokonale zahrát danou repliku a ještě se přesně trefit do úst herce na plátně. A to vám mohu říci, že tady teprve začíná veškerá sranda! Jsem přesně ten typ člověka, co nezvládá více věcí najednou. Ale zvyknete si na všechno.
Důležité je být uvolněný a ve správném kolektivu. Proto jsem moc ráda, že máme s paní režisérkou tak dobrý vztah. Pak samozřejmě nastávají i takové situace, kdy se zaboha nemůžete dostat přes jednu jedinou repliku a přeřeknete se vždy v jednom a tom samém bodě. To je vyčerpávající. Hlavní je nenechat se vyvést z míry. Když vám to povolí, často stačí jít se vydýchat na čerstvý vzduch.
ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM
Jednoho krásného večera mi na stole vrněl telefon. Sama bych si ho vůbec nevšimla, mám neustále vypnutý zvuk. Podal mi ho táta. Na obrazovce blikalo číslo režisérky. Co mi může chtít v tuhle hříšnou hodinu?! „Ahoj, Emmi, nechceš si už jít zadabovat?“ ozvalo se z druhé strany. Vůbec jsem nevěděla, co mám odpovědět, vždyť jsem ani neměla dokončený kurz a tím jsem taky okamžitě argumentovala. „To máš jedno, prostě přijď příští pátek do studia,“ a zavěsila.
Sbírala jsem pak další dny odvahu. Bylo to několik malých rolí v seriálu, který teď běží na Megamaxu. Vlastně už si ani nepamatuji název. Veškeré repliky jsem si nastudovala dopředu. Problém je, že tyto formáty typu Megamax a Disney Channel jsou o hrozném přehrávání a hysterii. Prostě tak, jak člověk normálně nemluví. V jednom případě jsem dokonce byla lidská robotka, která měla místo zadku toustovač. (Opravdu!) To jsou přesně ty případy, kdy byste se chtěli řehtat od začátku do konce, ale musíte to prostě zahrát, chovat se profesionálně, protože vás za to platí. Tehdy jsem poprvé dostala zaplaceno za svůj hlasový výkon a podepsala se poprvé do kolonky „herec“. Všechny čtyři postavy jsem stihla za pouhou hodinu. Uf!
HURÁ DO KIN!
Výstupem druhého kurzu měl být film, který posléze poputuje do klubových kin. Dlouho jsme se s vedením nemohli shodnout, do čeho nakonec půjdeme. V našem kurzu, stejně tak jako v kurzech ostatních, byly takřka samé ženy. Nakonec jsme prozaicky opravdu sáhli po filmu, který se odehrává na planetě plné žen – po legendární polské „Sexmisi“ z roku 1984. Ačkoliv je tento snímek plný žen, jen jedna žena je ta hlavní a další dvě tři mají zbytek význačných rolí. Paradoxně se děj točí především kolem dvou mužů...
Otázkou bylo, kdo bude ta šťastná, která nakonec bude na plátně nejdéle. Volba padla na mne. Natáčet se jde příští víkend. A já si opravdu nedovedu představit, jaké to bude sedět v kině a ze všech stran slyšet svůj hlas v té nejvyšší možné kvalitě! A není to trochu divné chodit sama na sebe do kina? Ještě nejsou známé termíny, ale až budou, jste všichni srdečně zváni na můj debut. Sama tomu však neuvěřím, dokud v závěrečných titulcích neuslyším: „V českém znění: Alexandra Emma Fiedlerová.“
Doufám jen, že tohle není můj poslední velký výkon v tomto oboru. I kdyby to nebyla práce, za kterou budu placena, chtěla bych ji dělat jednoduše proto, že mě moc baví. A koníček, který i dobře vynáší – co více si přát?
Alexandra Emma Fiedlerová
