Divadlo Kalich nakazila Horečka sobotní noci

Působivou taneční, ale také hudební či hereckou podívanou nám přináší Ján Ďurovčík, který ve své osobě spojuje choreografii, režii a světelný design.

Retro muzikál s písněmi Bee Gees a s důrazem na taneční výkony diváky svým provedením velmi osloví. Už jen kvůli samotné choreografii, která osobám „nepolíbeným“ tancem bude připadat jako bláznovství, ale také krása z jiného světa. Bláznivě na nás mohou působit i barevné kostýmy Zuzany Strakové v retro stylu, díky kterým se ocitneme na diskotéce našich rodičů. A takové mi vlastně přišlo celé představení – obdivuhodné pohybové výkony, přestože obsahově se jedná o dílo velmi prázdné.

Tanec, sebevražda, tanec

Děj se dá shrnout do jedné věty – příběh o dospívání a hledání sama sebe. V představení se toto téma dle mého názoru bere příliš vážně, na závěr až tragicky, když jedna z postav spáchá sebevraždu, která ale nakonec vyzní naprosto do ztracena.

Výkony beroucí dech

Bohužel chyby scénáře nemohl napravit ani vynikající herecký soubor, který ze sebe po všech stránkách vydal maximum, a to především hlavní postava Jan Kříž. Téměř celé představení tančil a zároveň zpíval, a i když jsem se místy bála, abychom mu nemuseli na místě dávat „umělé plíce“, vše zvládl výborně. Veliký obdiv a na závěr i potlesk mu náležel plným právem. Pěvecky ho ovšem převýšil Jan Tenkrát, který si zahrál vedlejší roli, a byť zazpíval v celém představení jen jednu píseň, publiku z ní spadla brada.

Energie pro všechny

Z písní skupiny Bee Gees mám ovšem smíšené pocity. Jednou mě dostaly na kolena a poté jsem zase nechápavě koukala. Ale tento nedostatek napravil výborný zpěv každého z účinkujících. A i když má tento muzikál chyby (například co se týče děravého scénáře, dlouhých přestaveb mezi scénami nebo prostých textů), určitě stojí za zhlédnutí především díky nasazení účinkujících a obrovské energii, která z něho sálá.

Zdeňka Kopecká