„Co je pro tebe v životě nejdůležitější?“
Tuto otázku jsem položila mnoha a mnoha lidem. Věděla jsem, že chci napsat článek založený na tom, že se zeptám různých lidí na tu samou otázku. Jen jsem nevěděla na jakou. A pak mi to došlo. Co může být zajímavější zkoumat než lidské hodnoty? Ptala jsem se lidí ze všech možných oborů i různých věkových kategorii, abych zjistila, jak moc se jejich odpovědi budou lišit. Popravdě, překvapilo mě to.
Ptala jsem se svých vrstevníků, dospělých, rodiny, jak té mladší, tak i mých prarodičů, ptala jsem se lidí s různým povoláním od kadeřnice až po diplomaty, dokonce i učitelský sbor mi podal pomocnou ruku, když jsem položila svou otázku. Zjistila jsem, že nezáleží ani tak na věku daného člověka jako spíš na jeho charakteru. Chtěla bych proto tímto poděkovat všem, kteří mi na docela osobní věc dokázali bez ostychů odpovědět a pomohli mi k vytvoření tohoto článku i důležitému osobnímu závěru.
Očekávané odpovědi s nečekanými závěry
Řekla bych, že největší část lidí mi odpověděla, tak jak bych předpokládala. Jenže zdaleka to nebyl takový počet, jaký jsem čekala. Člověk by řekl, že takhle odpoví každý druhý. Ptala jsem se dohromady více než dvaceti respondentů. Pouze dva mi však odpověděli, že rodina, a další dva, že zdraví. Tři řekli, že je pro ně nejdůležitější mít zdravou rodinu. Nezáleželo na tom, jestli šlo o mého vrstevníka, dospělého člověka nebo důchodce.
Když mi takhle ze začátku odpovídal skoro každý, zatoužila jsem vědět víc a více se dostat do jejich nitra. Ptala jsem se, co krom toho je pro ně tak moc důležité? Kromě zdraví a rodiny? To už se odpovědi začaly lišit. Někdo si stál za tím, že je velice důležité mít ještě někoho krom rodiny, s kým může trávit nezapomenutelné chvíle. Jednoduše nějakého parťáka pro život. Pro jiného zase bylo hned po rodině důležité věřit v sebe samého. A někdo to prostě shrnul slovem spokojenost.
„Bez ní bych byl úplně v háji“
Další častou odpovědí byli… přátelé. Někdo je nazval blízkými lidmi, jiný zase konkrétně jmenoval svého nejlepšího přítele. Další odpověděli, že je pro něj nejdůležitější mít rodinu, zázemí, mít se kam vrátit. Také mi jeden člověk řekl, že nejdůležitější je pro něj nebýt sám. A snad nejvíce se mi líbila výpověď mého třináctiletého bratra. „Máma,“ odpověděl mi po krátkém zamyšlení. A argumentoval tím, že by bez ní byl „úplně v háji“. Ptala jsem se taky své desetileté sestry, která je na to ale zřejmě ještě moc mladá a nedokázala mi odpovědět.
Jak je důležité míti rád sám sebe
A pak už přicházejí různé odpovědi. Ale každá z nich stojí za zamýšlení, stejně jako ty předešlé.
„Vést smysluplný život.“ Odpověď mého 20letého kamaráda. Neřekla bych to lépe.
„Já.“ Ano, když zaslechnete tuto odpověď, ucítíte závan určitého egoismu a sobectví. Ale když se nad tím zamyslíte a necháte danou osobu vysvětlit její odpověď, nezní vám to už pak tak špatně. Jak můžete mít rád a vážit si někoho, když si dostatečně nevážíte sami sebe? Někdo by mohl argumentovat tím, že pokud máš někoho opravdu rád, miluješ ho více než sebe, umíš se pro něj obětovat. A jak se můžeš pro někoho obětovat, když ho máš rád méně než sebe? Otázka na kterou si asi musí odpovědět každý sám.
„Naděje.“ Tahle optimistická odpověď ve mně hned vzbudila stejný pocit jako u člověka, který ji vznesl. Kde bychom byli bez naděje? Jak daleko bychom se dostali, kdybychom nevěřili na lepší časy? Šťastný člověk ten, kdo se řídí tímto heslem.
Když budu šťastná já…
Dva lidi mi na mou otázku odpověděli stejně, jako bych odpověděla já. „Štěstí.“ Co se ale mě týče, trošku bych to přeformulovala na „být šťastná“. Protože když budu šťastná, budu mít zdravou rodinu i své blízké, nebudu sama, budu mít zázemí, vždy se budu mít kam vrátit, budu věřit v sebe sama, budu žít v naději, budu vést smysluplný život a budu mít do života toho správného parťáka. Když budu šťastná já, budou šťastní i mí blízcí. Kdyby nebyli, nikdy bych se necítila dostatečně spokojená.
Barbora Bochňáková
