Angeliko, nezlob se!
Divadlo Broadway představilo Angeliku podle románu Alana Golona. Jistě dokážete pochopit, že shrnout pět dílů do tříhodinového představení je velmi náročné, ale přesvědčila jsem se, že ne nemožné. Otázkou je, za jakých okolností…
Začněme dějem… Splácanina představuje chaos na horské dráze, kdy nestíháte nic okolo zaznamenat a pouze vnímáte, jak se vám točí hlava. Po jízdě se proberete a uvědomíte si, že nejste schizofrenik, že svět je stále ještě v pořádku. Vystihující přirovnání. Děj se točí okolo Angeličina neštěstí, nicméně po celou dobu nedokážete zaznamenat jedinou špetku citu, dojemnosti, ale ani naštvání, jelikož se vlna valí a není čas. Není čas…
Pokocháte se aspoň vzhledem
Děj určuje tempo a tvář představení, ale herci tomu dodávají korunku. A dodali. Angeliku si střihla Michaela Gemrotová. Sehrála ji jako nešťastnou chudinku, která kvůli trápení leze z postele do postele. Nic jiného ani nezaznamenáte. Joffreyho de Peyraca – osudovou lásku Angeliky – si zahrál známý Pepa Vojtek. Dle mého názoru by měl zůstat s chraplákem u svých Kabátů na Vypichu, protože se svým výrazem do francouzského 17. století prostě nehodí. Špetku naděje zahlédnete v Janu Kopečném pod maskou Nicolase, což je další láska Angeliky. To bohužel platí pouze pro ženy – i když se jeví jako nádherný princ z pohádek a role tvrďáka mu moc nesedne, pokocháte se aspoň vzhledem...
„Modernější“ a přesto starý
Pěvecké výkony úžas také nevyvolají. Možná to způsobuje hudba Michala Davida, která působí (jak je u něj zvykem) spíše kýčovitě. Choreografie Libora Vaculíka je na tom obdobně. Jeden velký kýč, ve kterém originalitu těžko naleznete.
Scéna se na rozdíl od všeho ostatního snaží o jednoduchost, ale s lítostí musím říci, že i zde je to krok vedle. Šimon Caban vytvořil spojené paravány, které jsou na scéně téměř po celou dobu. Nebudu komentovat, že toto bychom v 17. století nejspíše nenašli, ale když už autor sahal po něčem „modernějším“, nemusel používat dveře své babičky. Kdyby aspoň esteticky působily vkusně, ale ani to nenastalo.
Nepochopený “standing ovation“
Pokud máte dojem, že tento muzikál příliš krutě „strhávám“, to teprve nastane. Když už si totiž myslíte, že nic horšího přijít nemůže, vylezou zpoza opony dva tlustí pánové, kteří ztvárňují komické postavy Gena a Steliena. „Komické“. Do příběhu se vůbec nehodí a primitivní český humor není v tomto kontextuvůbec vtipný. Proto by bylo lepší, kdyby odešli do hospody k pivu a svíčkové.
Pozitivum na závěr – i přes nedostatky polovina divadla tleskala vestoje. Nevím, z jakého důvodu. Nejspíš představení není pro každého. Proto bude lepší, když si názor uděláte sami…
Zdeňka Kopecká
