Americký sen?

Spousta lidí do Ameriky jezdí s tím, že tam je přece všechno lepší, větší a hezčí, ale je realita opravdu taková, je to v Americe opravdu tak skvělé, jak se povídá?

Upřímně, v Americe se mi líbilo, ale že by se dostavil nějaký extra wow efekt, to úplně říci nemohu. Po první návštěvě přišlo ze začátku spíš zklamání. Nic nebylo tak, jak nám to ve filmech servírují – mrakodrapy působily omšele, všude byla spousta lidí tmavé pleti a celkově mi město nepřišlo tak kouzelné, jak jsem si ho představovala. Ale přece jenom jsem tehdy byla mladší, a proto jsem se rozhodla, že se do New Yorku vrátím o pár let později, abych zjistila, jestli si mě město tentokrát získá, či nikoliv.

Dobrodružství začíná

První návštěvu jsem absolvovala v 11 letech, tu druhou v 17 už jen s kamarádkou. Prostě mi jednoho dne loňského července zavolala, že zamluvila letenky a jestli jsem pro. Samozřejmě, že moje odpověď byla: „Ano!“ A pak už stačilo jen odpočítávat měsíce do začátku našeho dobrodružství.

Do města jsme přijely připravené, protože jsem přece jenom díky své předchozí návštěvě už zhruba věděla, kde co hledat. Tentokrát mi město přišlo mnohem lepší. Nevím, jestli to bylo tím pocitem svobody, že jsme tam jen samy dvě a taky můžeme spoléhat jen samy na sebe. Protože i kdyby se něco semlelo, rodiče jsou tisíce kilometrů daleko a nepomůžou nám. Bavilo mě vyřizovat různé věci a bylo skvělé, že jsme byly „pány“ svého času. Chodit si kam chceme a v kolik chceme. Absolvovat v klidu nákupy nebo spíš hodně nákupů, protože přiznejme si, většina lidí létá do NY hlavně kvůli nakupování.

Město, které nikdy nespí

Na New Yorku se mi nejvíc líbí, že je to divoké a nespoutané město, které je neustále v pohybu. A co mi přijde nejlepší, je, že lidé tam jsou velmi tolerantní, nikdo nikoho neodsuzuje. Můžete jet metrem třeba polonahý a na hlavě mít hrnec a nikdo ani nehne brvou. Každý se stará jen sám o sebe. Samozřejmě asi to tak nemají všichni, ale mluvím ze své vlastní týdenní zkušenosti.

Newyorčané se chovají spontánně, za ten týden jsem v metru zažila minimálně 3 vystoupení různých umělců, to mi přišlo super. Jediné, co mě trošku mrzí, je, že ačkoli v New Yorku je spousta zajímavých a inspirativních míst, nejsou tam žádné památky, tak jako to máme v evropských městech. Město má ale jiné tajné zbraně, které zase nenajdeme „u nás“ v Evropě. Takže myslím, že přece jenom všechno je tak, jak má být.

Existuje spousta míst, odkud je dech-beroucí výhled. Například z Empire State Building nebo z Rockefellerova centra. Ale právě noční výhled na město z Empire State Building byl ten moment, kdy si mě New York získal. Všechno máte jako na dlani, prostě nádhera. Nejspíš bych v Americe bydlet nechtěla, ale New York si mě nakonec přece jen podmanil, ostatně jako miliony jiných lidí po celém světě. A za ty zážitky a nenahraditelné zkušenosti ta cesta určitě stála.

Kateřina Kaňovská