10 tipů jak žít ve dvou a nezbláznit se
Jste mladí a s partnerem či kamarádkou/kamarádem přemýšlíte, že byste opustili rodné hnízdo, které je střeženo ochranitelskými křídly vašich rodičů? Bojíte se zcela nového života? A to života ve dvou? Nebo už s někým žijete a po roce dumáte nad tím, jak tohle vydržíte do konce svého života nebo aspoň pár dalších let? Mohu vám z vlastní zkušenosti předat pár rad, jak žít se svým blízkým člověkem a zároveň ho nepřestat milovat.
1. Postupujme postupně
Zní to velice snadně, ale ve skutečnosti to zas tak lehké není. Je těžké nepřeskakovat žádné kroky, přijmout fakt, že vše nebude hned a tak, jak si představujeme. Zkrátka že se k tomu musíme nejdříve postupně dopracovat. Mít někoho rád je jedna věc, ale žít s ním je věc druhá. A proto je potřeba si uvědomit, že vše chce čas.
2. Očekávání x realita
Všichni máme nějaká očekávání. Jenže v tomto případě je potřeba všechna zahodit. Očekávání je přirozené, ale když se u někoho vyskytuje v tak velké míře, jako to mám například já, nevede to zákonitě k ničemu jinému než ke zklamání. Jsem optimistka a také občas ráda fantazíruji, jaké to bude až… ale pak to najednou přijde a jsme v šoku. Buď je to lepší, než jsme čekali, nebo horší, ale jak často se stane, že bychom dokázali svou budoucnost odhadnout správně? Takže jestli se chystáte na soužití ve dvou, nepředstavujte si, jaké to může být – nevíte to. Nakonec dojdete sami k tomu, že je mnohem lepší nic neočekávat a pak spíš být mile překvapení než naopak.
3. Trpělivost růže přináší
Jednoduché heslo, které každý zná, ale málokdo se jím řídí. Já trpělivá nejsem vůbec, a proto můj přítel musí nést tíhu trpělivosti i za mne. Například když jste tak nešikovní jako já a často vám vše padá, rozbíjíte věci (nechtěně, samozřejmě), na spoustu věcí se musíte ptát a na některé i více než dvakrát, váš partner má jen dvě možnosti. Odstěhovat se, nebo trpělivě čekat a doufat, že se to časem zlepší. I když jsou situace, kupříkladu lehké vytopení kuchyně, jelikož ta nešikovnější polovička správě nedovřela kohoutky, které s trpělivostí i velice odolného partnera mohou zamávat.
4. Zvyk je železná košile
Každý jsme ze svého minulého bydlení na něco zvyklí. Otázkou však zůstává, které zvyky je vhodné si ponechat a které raději vyměnit za jiné. Není kupříkladu vhodné usínat každý večer u filmu, jelikož vaše druhá polovička je tu pro vás a čeká, až tu budete i vy pro ni. Pokud vám váš partner vytkne, ať neházíte vlasy do záchodu nebo ať to pak alespoň spláchnete, eventuálně vás poprosí, abyste nenechávali pěnu na holení ve sprchovém koutě, ale uklidili zpět na místo, jelikož tam pak dělá nevhodná kolečka, měli byste se mu pokusit vyjít vstříc.
5. Alkohol – jediný účinný lék
Název tohoto bodu prosím neberte nijak vážně, nerada bych nesla zodpovědnost za váš alkoholismus, ale přece jen se nad tím zkuste trošku zamyslet. Trápí vás, že sex či večery s vaším partnerem už nejsou to, co bývaly? Možná by to chtělo něčím okořenit. Samozřejmě to nemusí být jen alkohol. Můžete do společně trávených večerů vnést nějakou aktivitu, například hry, jít si zaběhat nebo si společně něco uvařit. Případně změnit prostředí a jít někam na večeři nebo si udělat večerní procházku. Ale přece jen i ta trocha alkoholu vám pomůže uvolnit mysl a přestat aspoň na chvíli myslet na práci či jiné povinnosti. Najednou můžete svou pozornost směřovat plně na partnera a pokusit si užit ten daný okamžik. Zkuste někdy prostě jen tak existovat, je to fajn.
Pokud ovšem nezabere ani alkohol, co potřeba popřemýšlet nad rozptýlením většího rázu. Na radu, ať si pořídíte děti, jsem zřejmě ještě moc mladá. Ale nějaké zvířátko, například králík nebo pes, by vám mohlo vnést do vašeho společného života novou dávku energie a navíc budete mít další věc, která vás spojuje.
6. Důvěra
Každý člověk, který někdy měl intenzivnější vztah, ví, že důvěra je základní kámen, na kterém se pak staví vše ostatní. A nezáleží na tom, jestli je to vztah partnerský, přátelský nebo sourozenecký. Když si dva lidé ve vztahu nedůvěřují, mohou si rovnou zamávat na rozloučenou. U bydlení to platí samozřejmě dvojnásob. Když s někým žijete, máte například mnohem více možností, jak se dostat do jeho soukromí. Ten druhý vám ale důvěřuje, že se o nic takového pokoušet nebudete. A proč taky? Když tak učiníte, je to známka nedůvěry. A co jsme si řekli o důvěře? Když poškodíte základní kámen, zboří se pak celé stavení.
7. Nikdy se neptej na to, co nechceš vědět
Tohle je jeden z bodů, které se asi nikdy nenaučím. Nicméně můj partner tento bod ovládá velice dobře a vše si tím ulehčuje. Není to ale taková sranda, když vás něco opravdu zajímá, nezeptat se na to a prostě to nechat být. Už jsem zažila tisíce momentů, kdy jsem litovala položené otázky, už když jsem ji vyřkla. Doteď několika podobných situací lituji, protože kdybych některé věci nevěděla, třeba bych nalezla větší klid v duši, stejně jako můj partner. Takže rada pro vás – nejdřív se zeptejte sami sebe, jestli lze na vaši otázku vůbec odpovědět nějak pozitivně. Pokud se zeptáte i poté, co jste zjistili, že ne, zřejmě jste masochista.
8. Zbytečné věci jsou zbytečné
Radit vám jak se nezatěžovat zbytečnými věcmi (hádky, malé nedodržené sliby, drobná nedorozumění atd.) nemohu, jelikož jsem v tom sama dost špatná. Ale mým cílem je naučit se to, jelikož stejně tak jako u většiny ostatních bodů platí i zde, že budete mít konečně klid, když se to pokusíte zvládnout.
9. Tolerance – jediná možná cesta
Nyní se dostáváme k mému oblíbenému bodu. Bez vzájemné tolerance to prostě nejde. Střet zájmů je ve společném soužití velice běžný. Jeden chce spát, druhý by si rád ještě povídal. Jeden by si chtěl něco uvařit, druhý by radši do restaurace. Atd. Na to se dá říct jen jedno: kompromis, kompromis a ještě jednou kompromis. Přesto nejde jen o takovéto situace. Jsou tu spousty povahových vlastností či potřeb, které bychom měli svému partnerovi tolerovat. Nebo které by naopak u nás partner tolerovat nemusel, ale my jsme mu vděční, že se vše snaží brát s klidem a nadhledem. Jakožto bordelář první třídy to se svým puntičkářským přítelem nemám tak úplně jednoduché. A on to na druhé straně rozhodně nemá jednoduché se mnou. Toleruje, že občas někde něco nechám ležet na zemi nebo že nevynesu koš a já zase na oplátku někdy uklidím celý byt. A opět jsme u kompromisu, ten totiž s tolerancí táhne za jeden provaz. On vám toleruje něco, tak vy byste zase jemu měli tolerovat něco jiného.
10. Smíření se s určitými skutečnostmi
Když s někým žijete, jsou věci, se kterými se musíte jednoduše smířit, protože už se prostě nezmění. U každého to může znamenat něco jiného. Důležité však je smířit se s tím, že ať už takové partnerské soužití bude jakékoli, váš život se radikálně změní. Víte, dlouho mi trvalo, než jsem tento bod přijala. Ale je mi takto mnohem lépe. Souvisí s očekáváním, tolerancí a vlastně se vším ostatním, o čem jsem tu už napsala. Soužití s někým je jedna velká oběť. Ale něco vám povím. Je to něco, co za tu oběť stojí.
Bára Bochňáková
