A březen ať se zazelená!
Březen je zeleným měsícem hned z několika důvodů. Za prvé tu máme pochopitelně příchod jara. S ním se k nám z Irska dostal milý svátek všech alkoholiků – svátek svatého Patrika, který se po celém světě slaví 17. března. Lidé se oblečou do zelené, ozdobí se trojlístky a celý den stráví v pubu, kde pijí zelené pivo, dokud nepadnou. A to je celé.
Poněkud smysluplnější zeleň svět zaplaví o pár dní později, 25. března. To se lidé oblékají do zelené na podporu těch, které postihla dětská mozková obrna.
Musím se přiznat, že jsem se celý život dívala na postižené s jakýmsi opovržením či snad nechutí. Nemělo to žádné logické opodstatnění, zkrátka jsem si nemohla pomoci. A nebo jsem byla špatně vychovaná. Každopádně osud tomu chtěl, že jsem se nakonec do jednoho takového člověka bezhlavě zamilovala. A nyní na vlastní kůži pociťuji následky této nešťastné fyzické dysfunkce, která se, při troše štěstí, mohla dotyčnému vyhnout obloukem.
Mozková obrna totiž vzniká, jak již název napovídá, poškozením mozku v raném stádiu těhotenství či při porodu. Plod může být poškozen již v břiše matky a to můžou ovlivnit i faktory, jako jestli matka kouři a pije alkohol, zda má epilepsii apod.
Poškození při porodu vzniká nejčastěji přidušením plodu pupeční šňůrou, dochází tak k částečné hypoxii, tedy zabránění průtoku krve do mozku, a následnému poškození mozkových tkání.
Jestli dítě má, či nemá mozkovou obrnu, se většinou zjistí až po zhruba šesti měsících života, kdy špatně reaguje na podněty a projevuje se u něj zhoršený svalový tonus. Svaly dítěte jsou v takovém případě buď přespříliš ochablé, nebo naopak v neustálém napětí.
Jednotlivé formy DMO
Existuje několik forem mozkové obrny, která se ve všech případech projevuje skrze zhoršené pohybové schopnosti jedince, avšak u každého to má velice individuální vývoj a povětšinou se jednotlivé obtíže kombinují s ostatními.
Nejčastější forma mozkové obrny je tzv. diparetická forma, kdy jsou méně vyvinuté a postižené především dolní končetiny. Jsou také nápadně menší než zbytek těla. Jedinec má špatný postoj, trhané pohyby nohou a pánve, problémy s koordinací, špatný svalový tonus i zhoršenou možnost artikulace. Může se objevit i určitý stupeň mentální retardace.
Hemiparetická forma je druhá nejčastější. Zde jsou naopak více postižené horní končetiny. Paže jsou přitažené k trupu a ohnuté v lokti. Dlaně jsou sevřené v pěst. Může být přítomná i epilepsie a retardace.
Třetí formou, která je velmi vzácná, je kvadruparetická forma, což je v podstatě těžší podoba diparetické formy. Postiženy jsou všechny čtyři končetiny.
Stěžejní role psychiky
Mozková obrna se nedá léčit, ale je možné ji včas podchytit a zmírnit její příznaky. Dítě se musí naučit co nejvíce začlenit do kolektivu a vést normální život. A určité návyky je nejsnazší získat v raném dětství. Občas může pomoci i rehabilitace, vzácně pak operace, kdy je možno ke kloubům přidělat určité součásti, které by dítěti pomohly se lépe pohybovat.
Dle mého názoru je ale stěžejní psychika postiženého a to, jak jej vnímá jeho okolí. Je velice důležité, aby ho ostatní brali co nejvíce jako normální lidskou bytost. Aby si uvědomili, že většinou je postižen jen pohybový aparát a jinak je to člověk normálně myslící, fungující a cítící, tak jako všichni ostatní lidé!
Jak můžeme pomoci?
Lidé s mozkovou obrnou jsou možná ochuzeni o možnost pohybu, zato se mi ale zdá, že o to čistší mají duši a nitro. Posiluje to jejich charakter. Jsou vděční za každou maličkost a dobro, kterého se jim dostává. Ve své podstatě, ač se zdají být křehcí, jsou to velice silní a odolní lidé, protože se musejí naučit žít se svým postižením, ale bohužel i s nepřijetím ze strany okolí.
Zkusme těmto lidem, kteří jsou nesmazatelnou součástí naší populace, otevřít své srdce a oblečme se v březnu do zelené. Dejme tak vědět celému světu, že my nejsme ti zahořklí a nechápaví jedinci, kteří se na svět dívají pouze očima a ne srdcem. Protože to, co je ve světě (a v lidech) opravdu důležité a cenné, je našim očím skryto.
Alexandra Emma Fiedlerová
