Na brigádě mezi knihami a lehkou vůní papíru
Pod prací v knihkupectví si většina z nás představí lidi, kteří barevných tričkách běhají kolem, když nakupujeme, někteří pak slečnu Douchovou ze staré dobré filmové klasiky. Jak je to ale doopravdy?
Moje ambice pracovat v knihách se vynořila kolem Vánoc, kdy jsem hledala brigádu a knihkupectví mě jako čtenáře oslovilo nejvíce. Ale neuspěla jsem a práci jsem sehnala nakonec až na jaře. Samozřejmě jsem byla nadšená. Všude kolem regály s knihami a lehká vůně papíru – to byl sen.
Regály a zase regály
Jelikož jsem nemohla pracovat na pokladně, automaticky mi připadl zbytek. Vybalování knížek a jejich zaklízení do regálů, které měly svůj vlastní systém. Je zvláštní, že jsem tam chodila nakupovat tak často, a nevšimla si přitom malých čísel nalepených dole na regálech, podle kterých byly rozlišené. Nevím, z čeho jsem si myslela, že regály a vlastně všechno v prodejně je, každopádně mě uhodilo do očí, že jsou z dřevotřísky. Stejné to bylo i s rovnáním a skládáním knížek – těch nejnovějších, aby všude bily do očí. Představovala jsem si to jako mnohem větší vědu, ale tak je to asi u všeho.
To, co by nenapadlo většinu zákazníků, je, že se pod nimi skrývají šuplíky s dalšími knihami, které se do regálu nevešly a je potřeba je doplňovat. Většinou se dost diví, když za mnou přijdou a já jim nějakou knížku hledám. Pokud není v regálu, rovnou sáhnu do šuplíku a jen tiše doufám, že to taky nezačnou praktikovat, aniž by se zeptali. Prohledat plný šuplík někdy stojí za to. Zvlášť pokud ho pak nezavřete a je potřeba ho celý přeskládat.
Aneb když odložíte knížku...
Každý večer před zavíračkou je nutné obchod pořádně projít a zařadit vyndané knížky. Mimochodem, miluju, když někdo z regálů s průvodci vytahá deset knih o Londýně a pak je tam všechny nechá… „Oni si to přece uklidí.“ A nebo v ženských románech kriminálka? Jo, ta tam prostě nepatří. Nejlepší ze všeho je, když se vrací zpět řada titulů, které se dlouho neprodaly, a pak je potřeba zaplnit mezery, které po nich v regálech zbyly. To aby pak jeden čaroval.
Někdy se o člověka pokouší deprese, když hledá nějakou konkrétní knihu, zvlášť pokud máme poslední kus, a zoufale prohledává regál a šuplík. No a pak přijde někdo z kolegů a najde ji za vás.
Komu se nelení...
Možná by vás nenapadlo, že náplní téhle práce je i uklízení. Luxování před otevřením nebo utírání prachu. To druhé mě potkalo o Velikonocích – utírání podest regálů. Zdá se to jako maličkost, ale taková legrace to zase nebyla. Dát vždy všechny knihy na stranu, utřít prach a dát je zase zpátky, a to v celém obchodě, zabralo dva dny. Po osmi hodinách jsem byla chodící prontové aroma a měla téhle práce doslova po krk.
Ale pak zase přijdou milejší věci – třeba vygumovat ceny u pár desítek knih, to je práce vysloveně pohodová. Takový relax na konec dne. Tedy pokud člověk přehlédne takovou maličkost, že si zničí nehty sloupáváním cen. To samé se dá říct o prohledávání šuplíků. Nezřídka jsem mezi knihami sbírala odloupnuté gelové nehty, se kterými jsem se nakonec musela rozloučit. Pro práci se holt musejí přinášet i nějaké ty oběti...
Nicméně rozhodně bych neměnila. Už jen pro tu vůni papíru a pro to, že o každé knize vím, ještě než vyjde. Navíc mě většina té práce baví, což je u brigády bezpochyby výhra.
Zuzana Rejmonová
