DOX – BIG BANG DATA

Od výstavy BIG BANG DATA, která momentálně probíhá v hlavním Českém centru moderního a současného umění DOX, jsem čekal hodně. Výstava měla opravdu nosné téma: data a jejich uschovávání a sdílení. Možná, že jsem čekal zbytečně moc a nebo něco úplně jiného, ale bohužel mě výstava trochu zklamala. Trpí totiž zbytečnou encyklopedičností, nepřináší nijak objevné informace a místy až nudí.

 

Hned první, co mě přivítalo, byla instalace fotek, které odpovídají počtu obrázků nahraných na sociální síť pro sdílení fotografií Flickr. Když jsem zjišťoval, na čem fotky, které působí jako rozházené po podlaze, drží, dozvěděl jsem se nejen to, že pod fotkami je dřevěná konstrukce, ale i to, že každý den se fotky přidávají a aktualizují, tudíž se součástí výstavy může stát teoreticky každý.

 

Mezi skutečně zajímavé exponáty patří podivně uklidňující červená síť z plastu simulující vlny, které proplouvaly okolo bóje, ležící stovky mil od výstavy. Líbilo se mi propojení něčeho tak silně přirozeného, ale pro člověka, co žije ve vnitrostátní zemi, pořád ještě neobvyklého, jako jsou pouhé vlny na vodě, s nejmodernější technologií, která dokáže přesunout data obrovského rozsahu během několika vteřin. Tyto dva prvky spolu tvořily dokonale harmonický celek.

 

Další projekt, který může diváka na určitou dobu zaměstnat, je vysílání pěti tisíců video blogů současně. Můžete se zaposlouchat do šumu a vnímat tváře, nebo se pokusit zachytit jeden jediný hlas, poslouchat ho, přemýšlet nad tím, co ten člověk povídá (povětšinou jenom to, jak se ten den má, a další „nepotřebnosti”), a jenom si představovat, komu z mnoha tváří ten hlas patří, protože nemá šanci spojit zvuk a video dohromady.

 

Z výstavy jsem odcházel s rozporuplnými pocity, což podle mě rozhodně nebyl záměr kurátorů výstavy ani umělců, kteří ji dávali dohromady. Vnímal jsem nevyužitý potenciál a nerozhodnost autorů, kam výstavu směřovat, jestli k faktografičtějšímu směru, nebo k tomu umělečtějšímu.

 

Eliáš Bíca